Popis
Program koncertu:
Pavel Haas: Studie per orchestra d'archi
Paul Hindemith: Koncert pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, harfu a orchestr
Pavel Haas strávil poslední léta svého života v Terezíně, kam byl deportován po německé okupaci českých zemí v prosinci 1941. V prvních několika měsících své internace měl Haas velké potíže s adaptací na prostředí. Dlouhodobá nečinnost ovšem byla po mnoha měsících vystřídána horečnou prací, která jej zařadila mezi nejaktivnější terezínské skladatele. Od druhé poloviny roku 1942 do podzimu roku 1944 složil Haas sedm děl, z nichž tři byla dochována. Jednou z nich je skladba Studie pro smyčcový orchestr. Při prvním uvedení Haasovy skladby hrálo ve smyčcovém orchestru Karla Ančerla odhadem 30 hudebníků, což vyplývá z dochovaného záznamu koncertu ve filmu Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (propagandistický film ukazující život v židovském ghettu, 1945). I když není záběr vždy zřetelný, má významnou dokumentární hodnotu – ve filmu se v záběru objeví také děkující Pavel Haas. Dva dny po natočení propagandistického filmu byly všichni aktéři spolu s dalšími 2 500 spoluvězni deportováni do Osvětimi. Dirigentovi a spoluvězni Karlu Ančerlovi se po válce podařilo zachránit opisy téměř všech partů, s výjimkou kontrabasového. Lubomír Peduzzi (Haasův student) tento part dokomponoval a v roce 1959 vyhotovil opis partitury skladby. (autor textu: doc. PhDr. Lubomír Spurný PhD.)
Velkou osobností projektu Musica non grata je Paul Hindemith, jeden z nejslavnějších německých skladatelů 20. století. Také vynikající violista, pedagog, dirigent a teoretik. Život Paula Hindemitha byl plný zvratů, plný úspěchů, plný zatracení a plný paradoxů. Paradoxy padají do doby vzestupu nacismu k moci. Hindemith byl skladatel moderní, avantgardní a k jeho přátelům a spolupracovníkům patřili levicoví a židovští umělci, jako například Kurt Weil nebo Bethold Brecht a to bylo v té době špatné. V květnu 1933 hoří v Berlíně zakázané knihy a scénu pálení knih začlenil Paul Hindemith i do své opery Malíř Matis. Politické poselství opery nezůstalo nacistům utajené a opera byla zakázána. V roce 1936 jsou zakázány veškeré Hindemithovy skladby. V té době byl skladatel již 11 let ženatý s dcerou německého židovského dirigenta Ludwiga Rottenbergera a manželům Hindemithovým bylo jasné, že zůstat v Německu je velmi velmi nebezpečné. A tak v březnu 1937 odjíždějí do emigrace. Patnáctiminutový koncert pro dřevěné dechové nástroje, harfu a orchestr složil Paul Hindemith v roce 1949 v Americe pro Kolumbijskou univerzitu, konkrétně pro festival současné americké hudby. Festival trval týden a Hindemith si vyžádal, že premiéra jeho skladby se musí odehrát až v poslední den festivalu 15. května – v ten den slavil se svou ženou Gertrud stříbrnou svatbu. Proto v poslední větě uslyšíme citaci slavného svatebního pochodu Felixe Mendelsohna Bartholdyho. (autorka textu: Jitka Slavíková, dramaturgyně Opery)
Projekt Musica non grata vznikl za finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.
Koncert byl natočen na záznam a zhlédnout jej bylo možné v době zavřených divadel z důvodu pandemie koronaviru na kanálu YouTube.com.
Délka záznamu: 30 minut.
Na záznamu spolupracovaly Studio POKROK a FRMOL Production.