Popis
Text Zdeňka Svěráka na divadelní ceduli: Je to pravda, nebo zase nějaká jejich mystifikace? Tentokrát - ačkoli se to zdá neuvěřitelné - je to pravda. Na celé té věci se pracovalo přibližně sto let. Cimrman nosil na dně své neklidné duše velký sen: dostat alespoň jedno ze svých tehdy neúspěšných dramat na prkna Národního divadla. Těch dopisů, co napsal tehdejšímu prvnímu dramaturgovi Ladislavu Stroupežnickému. A těch odmítavých a zdrcujících odpovědí, co musel autor Našich furiantů napsat jemu. (Všechny budou během představení veřejně přečteny.) Marně. Teprve na sklonku dalšího století, v roce, kdy jeho divadlo slaví 30. narozeniny, se Mistr dočkal a jeho jméno se zaskvěje na vývěskách s magickými iniciálami ND. Položil jsem si otázku: Jak a kdy se vlastně může nečlen ND na takové místo probojovat? A odpověděl jsem si: 1) během nějaké revoluce, kdy se první scéna stává tribunou lidu; 2) 1. dubna; 3) 31. prosince. Jelikož revoluce už byla a zdá se, že nová hned tak nebude, a jelikož 1. dubna člověka nikdo nebere vážně, zbýval Silvestr, kdy je leccos nenormálního povoleno. Ještě jednu otázku jsem si položil: Jak se s tím vyrovná naše veřejnost? Nejspíš různě. Jedni to přijmou jako nehorázné znesvěcení posvátných prken, ale druzí možná jako veselou poctu českému všeumělovi, který vydržel bavit své publikum celých 30 sezon. Mám za to, že čím víc bude těch druhých, tím víc důvodů ke konstatování, že český národ neskoná, protože vpustil humor, tu léčivou bylinu, která ho tolikrát udržela při životě, i tam, odkud by ho ještě před nedávnem vykázal. Těm, pro které to bude přece jen nestravitelné sousto, chci ulehčit polykání zprávou, že účinkování Cimrmanovy družiny na prknech ND nebude jen opovážlivé, ale i dobročinné. V duchu Mistrova altruismu věnujeme výtěžek prvního představení na konto Paraple, tedy vozíčkářům, a druhého ve prospěch konta Respin pomáhajícího hypoterapií nemocným dětem. Diváky, kteří mají rádi jak Národní divadlo, tak Divadlo Járy Cimrmana, prosíme o držení palců, aby nám účinkování v památném stánku nestouplo do hlavy a mohli jsme se v lednu pokorně vrátit tam, kam patříme.