O tom, jak se Stavovské divadlo stalo součástí Divadla národního.
Že se předmětem nacionálních vášní stane budova jednoho z pražských divadel, by bylo kdekoli na světě překvapením. Jen ne v zemi, kde dlouho žili společně Češi a Němci a kde divadlo bylo zásadní politickou arénou. Neslavná a málo známá událost, kdy rozvášněný dav v listopadu 1920 obsadil Stavovské divadlo a vyhnal odsud jeho německé nájemce, se stala východiskem pro divadelní výzkum Petry Tejnorové a jejího inscenačního týmu. Portrét jedné budovy a jedné události v několika obrazech a příspěvcích historiků, právníků, ale i divadelníků. Happening v místě činu, v místě paměti – ve Stavovském divadle.

Diváci vchází do divadla zadním vchodem přes vrátnici přímo na jeviště.

Délka představení 1 hodina 40 minut, hraje se bez přestávky.

Původně jednorázový projekt Činohry Národního divadla v koprodukci s Pražským divadelním festivalem německého jazyka. Pro velký úspěch opakováno.