Narodil se v New Yorku. Své první vzdělání v oblasti hudby získal od svých rodičů – otce klavíristy a sbormistra a matky zpěvačky. Po přesídlení do Seattlu se začal učit hrát na klavír, violoncello a další strunné nástroje. Profesionální hudební činnost zahájil ve 14 letech jako klavírista a korepetitor při přípravě Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v Seattle Opera. Své hudební vzdělání završil na newyorské Eastman School of Music.

V roce 1981 se stal členem souboru opery v Santa Fe a následně začal asistovat dirigentům tří významných amerických scén – San Francisco Opera, Chicago Lyric Opera a Metropolitan Opera New York. V roce 1986 přesídlil do Evropy jako asistent dirigenta Zubina Mehty při nastudování Wagnerových Mistrů pěvců norimberských ve Florencii. Následně asistoval Danielu Barenboimovi při uvedení Wagnerova Tristana a Isoldy na Bayreuther Festspiele, kde se poté podílel na inscenaci Parsifala a v roce 1988 na nové inscenaci Prstenu Nibelungova v režii Harryho Kupfera. V tomto období asistoval také Leonardu Bernsteinovi. Svou vlastní dirigentskou kariéru zahájil nastudováním Gounodova Fausta a Markétky roku 1986 v San Francisco Opera.

Od roku 1990 působí na mezinárodní scéně také v oblasti symfonické hudby. Soustavně buduje svůj symfonický repertoár i vztahy s předními světovými orchestry. Patří k nim Los Angeles Philharmonic, Boston Symphony, Minnesota Orchestra, New York Chamber Symphony, Seattle Symphony, Toronto Symphony a evropská tělesa Dresden Staatskapelle, Bamberger Symphoniker, Gürzenich Orchester, Orchester Rheinland-Pfalz, Orchestra del Teatro Comunale di Firenze, Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, Orchestre National de Lyon, Orchestre Philharmonique de Montpellier nebo Orchestra Radio Svizzera Italiana.

V letech 1999–2009 působil jako šéfdirigent Deutsche Oper am Rhein a orchestru Düsseldorfer Symphoniker. V letech 2009–2015 byl hudebním ředitelem Norské opery a baletu v Oslo. V roce 2005 započala jeho spolupráce s pražským Národním divadlem, kde nastudoval v dějinách této scény vůbec prvně uvedený kompletní Wagnerův Prsten Nibelungův. Od té doby v Praze nastudoval Pucciniho Děvče ze Západu (2007), vlastní koncertní suitu z Wagnerova Prstenu nazvanou Prsten beze slov neboli Fioreho Rheinfahrt (2007), Čajkovského Evžena Oněgina (2009), Wagnerova Parsifala (2011) a Fibichův Pád Arkuna (2014).

Aktualizace: 2023