Tenorista, narozen v Ostravě-Vítkovicích, zemřel v Praze. Vyučil se kotlářem v rodných Vítkovicích, po propuštění během světové krize absolvoval pražskou konzervatoř (1935–1939) a po půlročním hostování v Českém divadle v Olomouci zde nastoupil angažmá od sezony 1939/1940. V Olomouci zůstal do roku 1941 a vytvořil si zde základ svého repertoáru; debutoval Smetanovým Jeníkem (Prodaná nevěsta), následoval Vít (Tajemství), Ladislav (Dvě vdovy), Laca (Její pastorkyňa), Canio (Leoncavallo: Komedianti), Princ (Dvořák: Rusalka) ad.

Od srpna 1941 jej angažoval Václav Talich pro Operu Národního divadla, kde setrval až do své smrti (od 1. 8. 1941 do 10. 1. 1985). V ND se stal předním interpretem poválečné éry. Svůj repertoár rozšířil o desítky rolí např. o Smetanova Dalibora, Lukáše (Hubička) a Štáhlava (Libuše), Fibichova Ctirada (Šárka), Janáčkova Borise (Káťa Kabanová), Alberta Gregora (Věc Makropulos) a Luku Kuzmiče (Z mrtvého domu), Beethovenova Florestana (Fidelio), Verdiho Radama (Aida) a Otella, Wagnerova Waltera Stolzinga (Mistři pěvci norimberští) a Erika (Bludný Holanďan), Prokofjevova Pierra Bezuchova (Vojna a mír) ad.

Koncem 60. let se začal orientovat na tzv. charakterní obor, ceněny byly jeho kreace Janáčkova Matěje Broučka, Bendy z Jakobína i Michálka z Čertovy stěny. V nahrávacích a televizních studiích pořídil stovky nahrávek. Díky nim a řadě hostování se mu dostalo i mezinárodního uznání. Přijmout nabídky k zahraničnímu angažmá mu však znemožnila nacistická a komunistická diktatura.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (14 ark., 36).