Vystudovala doktorské studium taneční vědy na HAMU, kde nyní zastává post tajemnice katedry tance, a japonská studia na FF UK v Praze, kde přednáší o japonském divadle na Ústavu dálného východu. Věnuje se taneční produkci a publicistice, od roku 2010 je šéfredaktorka odborného internetového časopisu Taneční aktuality.cz. Soustavně se zabývá antropologickým výzkumem japonského tance, jehož výsledky prezentuje v odborných periodikách i na tanečních a etnologických konferencích (ČR, Norsko, Japonsko, Irsko, Chorvatsko). Jako tanečnice pracovala s řadou českých i zahraničních současných choreografů, jako interpretka se podílela také na přípravě divadelních představení v Japonsku (kde studovala tance žánrů nó, kjógen, butó i bujó). Od roku 2007 pohybově spolupracovala také s Národním divadlem, kam v roce 2011 nastoupila jako asistentka režie Opery. Stála tak u zrodu inscenací Glassových Les enfants terribles (2011, režie Alice Nellis), Dvořákova Jakobína (2011, režie Jiří Heřman), Brittenovy Gloriany (2012, režie Jiří Heřman), Mozartova Dona Giovanniho (2012 režie SKUTR), Debussyho Péllea a Mélisandy (2012, režie Rocc), Gluckova Orfea a Eurydiky (2013, režie Hartmut Schörghofer), Verdiho Simona Boccanegry (2013, režie David Poutney), Janáčkových Příhod lišky Bystroušky (2014, režie Ondřej Havelka) a Fibichova Pádu Arkuna (2014, režie Jiří Heřman). Pro Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě choreograficky připravila inscenaci Nonomiya inspirovanou japonským divadlem (2014, režie Jiří Nekvasil).