Režii na DAMU absolvoval v roce 1971 inscenacemi Potopy světa (V. Eliášková podle V. K. Klicpery) a Neznámé ze Seiny (Ö. von Horváth). Během studia hostoval v Divadle V. Nezvala v Karlových Varech, posléze byl do něj angažován (1971–1975). Nastudoval tu Langerovu Periferii, Landovského Případ pro venkovského policajta, Goldoniho Poprask na laguně, Maupassantovu Kuličku (Zájezdní hostinec) a další. Následovala jeho významná éra v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1975–1986). Převážnou dobu zde působil nejen jako režisér, ale i umělecký šéf. Z jeho ústeckých režií: Diderot/Kundera: Jakub fatalista (1975, představení se dočkalo 223 repríz), Büchner: Leonce a Lena, Brecht: Muž jako muž, Koenigsmark: Edessa, Koenigsmarkova úprava Shakespearova Troila a Kressidy, Steigerwald: Dobové tance a Foxtrot, Čechov: Tři sestry, Büchner: Dantonova smrt, Ibsen: Hedda Gablerová, Bulgakov: Zojčin byt, Gogol: Revizor a další (celkem dvacet režií).

V letech 1986–1989 byl režisérem pražského Divadla Na zábradlí (např. Camus: Caligula, Steigerwald: Tatarská pouť). Hostoval i v řadě dalších divadel – Divadlo E. F. Buriana v Praze, plzeňské Divadlo J. K. Tyla, Divadlo SNP v Martině, SND v Bratislavě, ND v Brně (Molierova Škola žen, 2005), hradecké Klicperovo divadlo (Shakespearův Konec dobrý, všechno dobré, 2004 a Molierův Don Juan, 2005), pražské Divadlo pod Palmovkou (Maupassantův Miláček, Beaumarchaisova Figarova svatba), Divadlo Na Fidlovačce (Ayckbourn: Komická potence aneb Něco v ní je; Goldoni: Poprask na laguně, 2005; Maugham: Kouzlo domova, 2006), Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě (Marná lásky snaha, 2004), Divadlo Bez zábradlí (M. Kundera: Jakub a jeho pán, 2005), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (Postelová fraška, 2006), Divadlo Viola (K. Burianová/I. Klestilová: Jsem tvého života amen, 2006) aj. Hostoval též několikrát v zahraničí, mj. v ruské Jaroslavli.

Dřív než v Národním divadle zakotvil, nastudoval zde pohostinsky tři inscenace: Milenci z kiosku (1975), Kennedyho děti (1978), Deník ničemy (1989). Od 7. 12. 1989 byl jmenován prvním polistopadovým šéfem Činohry ND. Tuto funkci vykonával do července 1997, nadále zde působil jako režisér, v trvalém angažmá v letech 2006–2014 (do 30. 6. 2014). Z jeho režií uveďme např. Strýčka Váňu (1990) ještě s Miroslavem Macháčkem v roli Serebrjakova, komedii Jak se vám líbí s Rudolfem Hrušínským v roli Jacquese (1991), dále inscenace Návštěvní doba (tímto představením bylo slavnostně otevřeno r. 1991 Divadlo Kolowrat), Falkenštejn (1992), Médeia (1992), Divoká kachna (1993), Sluha dvou pánů (divácky nejúspěšnější inscenace s Miroslavem Donutilem se hrála v letech 1994–2016 a dosáhla 600 repríz), operu Věc Makropulos (1994), Cymbelína (1995), Višňový sad (1996), Kyanid o páté (1996), Othella (1998), úspěšnou Cestu dlouhým dnem do noci (1998), Coriolana (2004), Schnitzlerovu hru Duše – krajina širá (2005, hra získala Cenu MAX za nejlepší českou inscenaci německého textu), benefici Vlasty Chramostové uvedenou pod názvem Tři životy (2006), první zahraniční uvedení Stoppardovy hry Rock'n'Roll (2007).

Z jeho dalších aktivit je nutné zmínit alespoň dvě režie televizních inscenací – Havlovu Audienci (1991) a Klímovu Kláru a dva pány (1994). Působil též jako pedagog na pražské DAMU. Otec herce ND Filipa Rajmonta. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze (IV, 9b, 67).