Americký tenorista italského původu. Vzdělání získal na Chicago Conservatory College a na Northwestern University v Evanstonu (Illinois), další studium při konzultacích a workshopech u Nicolaie Geddy, Carol Fox, Nella Santiho, Wernera Saladina, Nikolause Harnoncourta, Jeana-Pierra Ponnella, Borise Goldovského, Bruna Bartolettiho, Ferdinanda Leitnera a Marii Tallchief. Po studentských představeních v USA a přesídlení do Evropy se první profesionální scénou pro mladého zpěváka stalo divadlo v Heidelbergu, kde Giammarrusco setrval v pevném angažmá čtyři sezony (1978–1982), později – již ve svobodném povolání – se sem vracel jako host.

Díky lyrickému charakteru svého hlasu se uplatňoval v barokním, klasickém a belcantovém repertoáru (Monteverdi, Telemann, Mozart, Gazzaniga, Haydn, Donizetti, Rossini), z Verdiho zpíval Vévodu mantovského v Rigolettovi, Fentona ve Falstaffovi, Alfreda v La traviatě a Oronta v Lombarďanech, z Pucciniho Rudolfa (Bohéma), Rinuccia (Gianni Schicchi) a Pinkertona (Madama Butterfly). Ve výčtu jeho rolí se objevují i postavy janáčkovské (Števa, Boris) a několik milovníků v operetách Karla Millöckera, Johanna Strausse a Franze Lehára. Hostoval v Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Kasselu, Ludwigshafenu, Mannheimu, Darmstadtu, Essenu, Bregenzu, na několik různých scénách ve Vídni, ve Varšavě, Praze, Římě, Bologni, koncertně vystupoval při Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě nebo v Salle Pleyel v Paříži.

Spolupracoval s význačnými dirigenty jako Bruno Bartoletti, Nello Santi, Ferdinand Leitner, Caspar Richter, Christian Süss, Silvio Varviso, Hans Schneider, Marcello Panni, Bruno Weil nebo Jean-Claude Malgoire, pod inscenacemi, v nichž vystupoval, jsou podepsáni např. Jean-Pierre Ponnelle, Werner Saladin, Siegfried Schoenbohm, Felicia Weathers, Harold Prince, Boris Goldovsky či Hubertus Moeller.