Režisér. Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Studoval v Praze gymnázium (maturoval v roce 1931), poté do roku 1938 dějiny srovnávacích literatur, hudby a výtvarného umění na Univerzitě Karlově. Divadelní činnosti se začal profesionálně věnovat již za svých studií (pohostinská režie veselohry G. Jenningsové Trampoty s rodinou v ND; režíroval v pražském Švandově divadle na Smíchově).

Dráhu režiséra nastoupil v roce 1939 ve Státním divadle Brno a působil zde souběžně v činohře i opeře (jeho první režií zde byla Smetanova Prodaná nevěsta s dirigentem Rafaelem Kubelíkem) až do počátku listopadu 1941, kdy bylo divadlo nacisty uzavřeno (v sezoně 1940/1941 též jako umělecký šéf činohry). V letech 1940–1943 pohostinsky režíroval též v opeře a činohře Národního divadla, v letech 1942–1943 v Divadle na Vinohradech. Do dalšího angažmá nastoupil v roce 1943 v Divadle na Vinohradech a zde působil až do roku 1948 (v letech 1944–1945 byl spolu s ostatními členy totálně nasazen). Zároveň v letech 1945–1948 působil jako režisér pohostinsky v činohře i opeře Divadla 5. května (režíroval Pucciniho Bohému a Tosku).

V letech 1948–1950 byl režisérem opery Slovenského národného divadla Bratislava. Pak následovala angažmá v Liberci (1950–1951), Olomouci (1951–1952), Plzni (1955–1956) a Pardubicích (1956–1957). Od 1. 12. 1960 do roku 1985 byl řádně angažován jako režisér Opery Národního divadla v Praze. Pohostinsky režíroval i ve Státním divadle Brno aj. Významné jsou také jeho pohostinské režijní práce v zahraničí: ve Vídni (Staatsoper), v Miláně (La Scala), v NSR a ve Velké Británii. Uplatňoval se rovněž jako překladatel a upravovatel operních libret německé, italské a francouzské provenience, rozvíjel rozmanitou publicistickou činnost. V letech 1952–1954 vyučoval herectví, režii a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění Bratislava, v letech 1959–1965 pak operní herectví a režii na Hudební fakultě AMU.

I po svém odchodu z Národního divadla v roce 1985 s operním souborem ND dál spolupracoval. V roce 1985 režíroval ve Smetanově divadle Pucciniho Madama Butterfly a v roce 1988 Verdiho Rigoletta (obě inscenace převzala posléze nově vzniklá samostatná Státní opera Praha, od r. 2012 pak opět ve svazku ND). Pro Smetanovo divadlo vytvořil 27 operních režií, mnohé z nich dosáhly více než 200 repríz (Verdiho La traviata z roku 1959 s Mariou Tauberovou, Verdiho Don Carlos z roku 1960, dnes už legendární Verdiho Nabucco z roku 1965, Čajkovského Eugen Oněgin z roku 1969). Památné je i Jernekovo režijní zpracování Straussovy Elektry (1961), Cikkerova Vzkříšení (1962), Šostakovičovy Kateřiny Izmajlovové (1965).

Významných úspěchů dosáhl také v zahraničí, mj. ve Vídeňské státní opeře (1965, Šostakovič: Kateřina Izmajlova), milánské La Scale (1966, Janáček: Z mrtvého domu), Buenos Aires (1968, Janáček: Káťa Kabanová – první uvedení na jihoamerickém kontinentě) a v Antverpách (1973, Janáček: Věc Makropulos).

Na většině inscenací spolupracoval se svou druhou manželkou, uznávanou kostýmní výtvarnicí Olgou Filipi. Jeho první manželkou byla herečka Jiřina Stránská. Byl otcem herečky ND Kláry Jernekové. Pohřben je v Praze na Vinohradském hřbitově (7, 63).