Inscenace Státní opery využívá legendární výpravu Josefa Svobody z období Velké opery 5. května (dnes Státní opery). Premiéra této Tosky se uskutečnila 4. 5. 1947, šest dní před 27. narozeninami Josefa Svobody. Jeho výpravu, která patří k nejvýznamnějším scénografickým činům českého poválečného divadla, obnovil v červnu 1999 žák prof. Josefa Svobody a tehdejší ředitel Státní opery Praha Daniel Dvořák. Věrná kopie výpravy, vytvořená ovšem již moderními technologiemi, přispěla k mimořádné popularitě této inscenace. S nadšeným ohlasem byla přijata také při hostování Státní opery Praha v Japonsku se slavnými sopranistkami Marií Guleghinou a Evou Marton v titulní roli (2003) a v Salcburku (2006). V květnu 2020 oslavila Státní opera sté výročí narození slavného českého scénografa právě jeho památnou inscenací Tosky (z důvodu pandemie koronaviru bylo obnovené nastudování posunuto na září 2020).

O drama La Tosca Victoriena Sardoua se Giacomo Puccini zajímal od roku 1889, kdy v něm v Miláně viděl slavnou herečku Sarah Bernhardt. Složitá jednání jeho nakladatele Giulia Ricordiho s Victorienem Sardouem a Pucciniho práce na Manon Lescaut a Bohémě však kompozici Tosky oddálily a skladatel operu dokončil až v roce 1899. Světová premiéra se uskutečnila v římském divadle Teatro Costanzi 14. 1. 1900; měla obrovský úspěch, i když například Gustav Mahler o ní mluvil jako o „mistrovské slátanině“ a ještě hůře se vyjádřil Richard Strauss. Přesto je dnes opera o slavné zpěvačce Tosce, jejím milenci, malíři Cavaradossim a zákeřném policejním šéfovi baronu Scarpiovi, odehrávající se roku 1800 v době napoleonských bojů proti Rakousku v Itálii, jedním z nejhranějších operních titulů.

Nastudováno v italštině, české, anglické a německé titulky.

Délka představení 3 hodiny, přestávky po 1. a 2. dějství.

Orchestr a Sbor Státní opery, Kühnův dětský sbor. Obnovené nastudování rekonstrukce inscenace (1999) původní inscenace z roku 1947.