Narozen v Praze, zemřel v Praze. Studoval na staroměstském Akademickém gymnáziu, 1831-1833 na tzv. filozofii a na právech, která však nedokončil. Byl blízkým přítelem K. H. Máchy. Po studiích se krátce živil jako vychovatel ve šlechtických a patricijských rodinách, pak jako spisovatel, publicista a redaktor.
Pro své názory se opakovaně dostával do konfliktu s policií. Obava před perzekucí ho přiměla 1838 k odchodu do Vídně, kde působil v redakci proněmeckého listu Der Adler. Pro liberalisticky orientované články byl však policejně donucen opustit město a vrátit se do Prahy. 1845 se stal členem tajného politického spolku s protirakouským a republikánským zaměřením Repeal; patřil k předním politikům, kteří organizovali revoluční události 1848. V květnu 1849 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, který mu však byl změněn na 18 let těžkého žaláře. Po amnestii 1857 byl propuštěn a internován v Praze.
Pokusil se znovu živit literární prací. 1859 se pod tlakem hmotné bídy dal do služeb tajné policie, které dodával zprávy o činnosti v literárním, novinářském a politickém životě. 1866 působil jako dočasný dramaturg Prozatímního divadla, pracoval v Jednotě divadelní. Patřil k prvním, kdo se v Čechách zajímali o dělnické hnutí a snažili se pozvednout sociální uvědomění dělníků. 1870 naznačil vídeňský časopis Vaterland podezření, že je konfidentem policie, ale Sabina se před soudem očistil. 1872 byl na důvěrné schůzce literárních a politických přátel ze spolupráce s policií usvědčen, označen za zrádce národa a přinucen opustit Čechy. Odjel do Drážďan, po návratu se hájil i veřejně (brožurou Obrana proti lhářům a utrhačům), ale důvěry už nenabyl.
Prozaik, básník, literární i divadelní kritik a historik, autor operních libret a divadelních her; radikálně demokratický politik a publicista.
Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (III, 6, 187).