Narozen v Praze, zemřel v Plzni. V Praze vystudoval gymnázium; ve zpěvu žák J. L. Lukese (1894–1897). V Národním divadle vystupoval pohostinsky v srpnu 1898 a od 1. 11. téhož roku byl angažován pro menší a epizodní basové role. Po odchodu z ND 1. 11. 1901 působil jako zpěvák a operní režisér pod jménem Karl Kettner v Německu (Norimberk 1903–1905, Düsseldorf 1905–1907, Brémy 1907–1909, Elberfeld 1909–1912). V ND hostoval ještě 1904 a 1905. V letech 1912–1919 a 1926–1931 byl ředitelem a vrchním režisérem v Plzni. V obou těchto obdobích se režijně podílel na incenacích mnoha oper (mj. na české premiéře Wagnerovy opery Rienzi, 1914), snažil se o vysokou uměleckou úroveň představení (angažoval např. dirigenta V. Talicha, L. V. Čelanského, J. Vogla), zval do Plzně k hostování vynikající sólisty (K. Buriana, E. Destinnovou aj.).

V roce 1920 působil jako ředitel Lidové zpěvohry, 1922–1925 ředitel Jihočeského divadla, 1925/1926 ředitel Východočeského divadla. V roce 1931 zanechal umělecké a podnikatelské činnosti. Od roku 1937 se poměrně významně uplatnil ve filmu. Hrál sice jen epizodní role, ale vždy vynikl svým charakteristickým hlasem a kultivovaným projevem (např. Advokátka Věra, Pán a sluha, Cesta do hlubin študákovy duše, Městečko na dlani). Je také autorem několika překladů operních libret (Donizetti: Nápoj lásky, d'Albert: Darovaná paní, Zajc: Mikuláš Zrinský aj.).

Manžel zpěvačky ND Anny Veverkové-Kettnerové.