Narozena v Cerhenicích (u Kolína), zemřela v Praze. Vlastním jménem Blanka Wedlichová. Odešla z gymnázia na rodinnou školu v Kolíně, kterou nedokončila. Byla vychovatelkou u dětí, sloužila, později statovala ve filmu a v tanečním sboru ve smíchovské Aréně. Na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha začala studovat až ve dvaceti letech.

Po absolutoriu (1934) nastoupila v Divadle V. Buriana, ale už za rok odešla do Nového divadla (1934–1936), krátce pobyla v Osvobozeném divadle a poté byla angažována ve Státním divadle Ostrava (1936–1941), kde prožila léta uměleckého zrání s možností ověřit si široký herecký rejstřík. V tomto smyslu pro ni představují pokračující vzestup i další angažmá: Uranie (1941–1944) a po osvobození činohra Divadla 5. května (1945–1948).

Do Národního divadla byla přijata v roce 1948 a působila zde až do svého penzionování v roce 1976. Často pracovala v rozhlase, našla široké uplatnění v televizi. Ještě po odchodu z ND prokázala např. v televizní inscenaci Hubačova Lístku do památníku v partnerské souhře s K. Högrem, že její svébytné lyrické herectví je stále schopno tvůrčích činů. Natočila také několik filmů (nejvýznamnějším byla Radokova Daleká cesta) a pracovala i v dabingu.

Pohřbena je v Urnovém háji u krematoria Strašnice (1127), Praha 10.