Narozen v Nymburce, zemřel v Praze. Po absolvování České reálky v Praze studoval čtyři semestry na Filozofické fakultě v Praze. Příležitostně hrával divadlo jako ochotník a v roce 1904 vystoupil poprvé na profesionální scéně v Aréně na Smíchově. Zároveň publikoval verše v duchu doznívající dekadence (Lumír 1901–1903).

Po absolvování Vysoké školy divadelního umění (Hochschule für dramatische Kunst) herce E. Reichera v Berlíně působil v letech 1908–1910 u ředitele Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle (Deutsches Theater) pod vedením M. Reinhardta, v roce 1912 se stal členem Dvorního divadla (Hoftheater) v Meiningenu, v roce 1913 pohostinsky vystoupil v Düsseldorfu při Goethových slavnostech. V roce 1915 byl mobilizován a na italské frontě později i zraněn. Těsně před koncem války se stal členem Nového vídeňského divadla (Neue Wiener Bühne).

V roce 1919 hrál pohostinsky v pražském Národním divadle, avšak angažován nebyl, protože jeho jevištní řeč byla značně poznamenána německým školením. Svoji dráhu na českém jevišti začal z podnětu J. Kvapila jako první ředitel divadla v Českých Budějovicích (1919–1920). V roce 1920 přijal funkci šéfa činohry Slovenského národného divadla v Bratislavě, ale nenastoupil do ní, protože se stal režisérem a hercem v Divadle na Vinohradech (1920–1922).

Podstatnou část své tvorby věnoval Národnímu divadlu, kde působil v letech 1922–1955. Vypracoval se zde v jednu z určujících režisérských osobností v meziválečném období a za 2. světové války. Byl vrchním režisérem činohry (1935–1952), členem tříčlenné správy vedení činohry (1945/1946) a šéfem činohry (1946/1947). Kromě toho byl i zástupcem šéfa činohry (1924-?), členem poradního sboru činohry (1925–1929) a náměstkem šéfa činohry (1936–1941). V 50. letech režíroval zejména v Městských divadlech pražských a vedl činohru divadla v Pardubicích (1958/1959).

Třebaže svůj herecký talent s výjimkou práce na německých scénách potlačoval ve prospěch práce režisérské (v ND vystupoval převážně v malých rolích), jeho divadelní kreace i menší, zato četné a výrazné, role ve filmu nebyly nevýznamné. Uplatňoval se i v rozhlase a jako recitátor. Publikoval řadu statí zejména v časopise Národní a Stavovské divadlo, Národní divadlo a ve sborníku Nové české divadlo. Pro Divadlo na Vinohradech přeložil Wedekindovu hru Smrt a ďábel (premiéra tamtéž v roce 1920).

Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze (IX, odd. 6, hrob 40). Syn herečky Marie Horské-Kallmünzerové, bratr herečky ND Leopoldy Dostalové a režiséra a spisovatele Adolfa Dostala.