loading
 
 

tisknout stránku

zpět zpět

vyhledat vyhledat

    Stefan Zweig

     

    Datum narození:

    28.11.1881

    Datum úmrtí:

    22.02.1942

    Životopis:

    Rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel z francouzštiny . Byl synem bohatého židovského průmyslníka. Stefanovy kořeny však spadají do českých zemí. Jeho otec byl textilní podnikatel Moritz Zweig, který pocházel z moravského venkova, kde sídlilo několik generací jejich předků. V severních Čechách patřil Moritzi Zweigovi prosperující podnik. Maminka Ida byla rozená Brettauerová. Měla italský původ a náležela k rodině univerzitních profesorů, bankéřů, lékařů a advokátů. Rodinný majetek umožnil Stefanovi získat výborné vzdělání. Ve Vídni a v Berlíně studoval filozofii, germanistiku a romanistiku.K rozhodnutí stát se spisovatelem dochází Stefan Zweig během studia na Maxmiliánově gymnáziu v IX. vídeňském okrese. Po vysokoškolských studiích získává v roce 1904 doktorát z filozofie. Kroky mladého spisovatele zkříží první světová válka. Stefan je velkým odpůrcem válečných konfliktů. O válce, v níž vidí zlo a zkázu lidstva, píše, že: „se jí bojí víc než vlastní smrti.“ Své ušlechtilé myšlenky formuluje ve spisu s názvem Přátelům v cizině, v němž vyjadřuje touhu po budování evropské kultury a vzájemné lidské pospolitosti. Odezva přichází ze Švýcarska od dalšího odpůrce válečné zloby, francouzského spisovatele Romaina Rollanda, který nabízí Zweigovi spolupráci. Zweig odchází do Švýcarska a pracuje na divadelní hře s názvem Jeremiáš, ve které známé biblické drama použije jako metaforické spodobnění boje svobodného ducha se zneužitou světskou mocí. Dílo vychází v Lipsku a je ukázkou boje jedince proti společnosti řešící nenávist válkou a prolitím lidské krve. Po válce se v roce 1919 přestěhoval Zweig do Salcburku. Nástup fašismu a jeho rozpínající se zloba byly pro Stefana Zweiga hrozivými momenty. Jakožto člověk protiválečně a protinacisticky smýšlející těžce nesl nástup nového válečného konfliktu. Navíc byl původem Žid, o to více se obává dalšího osudu nejen svého, ale svého národa obecně. Na počátku druhé světové války pobývá Stefan Zweig v Bathu v jižní Anglii. Miluje Rakousko, svou rodnou zemi, ale ví, že vrátit se nemůže. Od jara 1938 je Rakousko v Hitlerově područí. Paradoxně v té době dochází ke zvratu i v jeho osobním životě. V roce 1920 se Stefan Zweig oženil po dlouholeté známosti s publicistkou a na svou dobu velmi pokrokově smýšlející ženou Friderikou Marií von Winternitzovou, která již měla dvě děti z předchozího manželství. Tento vztah však končí rozvodem v roce 1939, kdy do života Stefana vstupuje mladá žena, sekretářka Lotta Altmanová. Prameny uvádějí, že byla vážně nemocná. Mezi oběma lidmi vzplane láska, jíž se rozhodnou stvrdit urychleným občanským sňatkem, aby v případě možné internace nebyli od sebe odloučeni. Stane se tak 2. září roku 1939, den předtím, když zamilovaný pár žádá na úřadě o oddavky, se dovídají o vpádu Hitlera do Polska. Den po skromném sňatku Zweiga s Lottou, dne 3. září 1939, vyhlásí Anglie Německu válku. Z Anglie emigrují manželé Zweigovi v roce 1941 do Brazílie. Stefan Zweig je stále více pod tlakem hrůz, které v Evropě zejména na židovském obyvatelstvu páchá Hitler a jeho stoupenci. Podvědomě jakoby tuší, co se připravuje 20. ledna roku 1942 v budově na břehu jezera Wannesee u Berlína. Zde byl projednáván hrůzný plán zlikvidovat jedenáct miliónů evropských Židů. Jakýsi šestý smysl stále více utvrzuje Zweiga v přesvědčení, že není možné ve světě s takto rozpínavou zlobou a nenávistí žít. Osudného večera 22. února 1942 uléhají manželé Zweigovi ke spánku v domě na Goncalves Dias číslo 34 v brazilské čtvrti Petropolis blízko Ria del Janeiro. Jsou oba slavnostně oblečeni, neboť vědí, že se jedná o poslední okamžiky jejich života. Po napsání dopisu na rozloučenou spolykají Stefan s Lottou velké množství barbiturátu . V objetí naposledy společně usínají a dobrovolně odcházejí ze světa, v té době zmítaného bolestí způsobenou nacistickou zlobou a nenávistí.
    Do literatury vstupuje Stefan Zweig na počátku 20. století. Ve své tvorbě byl hodně ovlivněn novoromantismem a vídeňským impresionismem. Silně na něho působila Freudova psychoanalýza. Zastával myšlenky humanismu a pacifismu. Na počátku své tvorby psal lyrické básně v duchu francouzského symbolismu. Sem patří např. dílo Stříbrné struny– 1901. Kromě vlastní literární práce byl též výborným překladatelem a tlumočníkem, překládal Baudelaira, Verlaina, Verhaerena, Rollanda či Suaréze. Není bez zajímavosti, že se ve svých dílech zaměřoval též na dětskou a ženskou psychiku: Strach – 1920, Amok – 1922 či Zmatek citů – 1927. Psal též díla biografická v kulturně – historickém duchu: R.Rolland – 1921, J. Fouché – 1929, Marie Antoinette– 1932, Marie Stuartovna – 1935, Triumf a Tragika Erasma Rotterdamského – 1935. V roce 1938 napsal svůj jediný román Netrpělivost Srdce. Své vlastní autobiografické vzpomínky z doby rakouské monarchie a 1. světové války zpracoval v díle Střetnutí s lidmi, knihami, městy – 1937.

    Je autorem titulů:

    Netrpělivost srdce (Činohra)

    Textové a hudební úpravy:

    Mlčenlivá žena (Komická opera Berlín) premiéra: sezona 1955/1956 - autor libreta
    Mlčenlivá žena premiéra: sezona 1986/1987 - autor libreta

    Seznam představení