Smrt je řešení všech problémů. Žádný člověk - žádný problém.
Stalin

Vyhoďte operní domy do povětří!
Pierre Boulez

Původní hudebně-divadelní dílo ve třech dějstvích, pojednávající o tragickém osudu sochaře Otakara Švece a osudu jeho posledního díla – Stalinova pomníku na Letné.
Inscenace mezi operou a instalací jako scénický gesamtkunstwerk mezi utopií a dystopií. Hudební tkáň, vytvořená skladatelem Jiřím Kadeřábkem, nabídne kombinaci sólistů a komorního souboru s reprodukovaným dětským sborem, smíšeným sborem a orchestrem. Hudební koncept se opírá o kombinaci nepřítomných interpretů, ale i živé scénické akce a tímto kontrastem vytváří analogii k nepřítomné přítomnosti Stalinovy sochy ze současné perspektivy.
Drama částečně vychází z historických a archivních materiálů, které se prolínají s epickou reflexí lidské touhy po díle, které člověka přesáhne. Dále se pracuje s obrazem likvidace Stalinova pomníku v roce 1962 jako reakcí na politické změny v Sovětském svazu a na kritiku kultu osobnosti. Inženýr, kterému byla svěřena demolice, dostal za úkol vymyslet tichý výbuch: socha měla zmizet, aniž by si výbuchu kdokoliv všiml. Tichý výbuch je dramaturgickým vrcholem druhé části. Zároveň s explozí Stalinovy sochy vybuchne i klasická struktura opery Žádný člověk: dostáváme se od klasické formy k otevřené struktuře. Po tichém výbuchu slyšíme v druhé části jen ruchy samotného divadelního prostoru, kulis, techniky, diváků a ticho. Po tiché explozi se objeví přízraky, které zůstaly po výbuchu Stalinovy sochy v kolektivním vědomí Pražanů.

Přibližná délka představení: 1 hodina a 15 minut, hraje se bez přestávky.

Národní divadlo děkuje České televizi za poskytnutí maket Stalinovy hlavy a sousoší, které byly vyrobeny v jejích dílnách. Na nahrávce účinkuje Orchestr Státní opery, externí sbor a Dětská opera Praha