Inscenace Očitý svědek měla původně vznikat v zimních měsících roku 2021 a na konci několikatýdenního zkoušení měl být projekt postavený na dokumentárních materiálech, který by se formálně inspiroval antickým divadlem. Zajímala nás historická událost z roku 1945 a zároveň „očité svědectví“ – princip postavy, která přichází na jeviště, aby nám sdělila, co se stalo kdesi v zákulisí. Přesně tak, jak jsou konstruovaná antická dramata.

Rozhodli jsme se původní jevištní podobu opustit, ale na Očitého svědka jsme resignovat nechtěli. Když jsme s režisérem Jiřím Havelkou přemýšleli, kudy se vydat, abychom nebloudili prošlapanými cestami překlápění divadla do filmu, nechali jsme se inspirovat virtuálním prostředím, v němž se teď všichni hojně pohybujeme. Každodenní zírání do obrazovek a hodiny online debat nám připomněly policejní a soudní výslechy, které jsme měli připravené pro jevištní verzi, a velkoryse jsme rozšířili původní koncept bezmála desítky hereček a herců na „monumentální“ několikagenerační výpověď o tom, co může přinést lidské zlo, ale i lhostejnost a strach, a chceme ji uplést jako obrovskou současnou síť, v níž se může chytit skoro každý.

O co tehdy v červnu 1945 šlo? Máme dochované bohaté materiály o takzvaném masakru na Švédských šancích, který se odehrál na Přerovsku po konci druhé světové války. Pozoruhodné na něm nejsou jen okolnosti masové vraždy, kdy se na jednom nádraží setkávají dva transporty: V jednom jedou Karpatští Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet a teď se vracejí domů do Dobšiné, Kežmarku, Gelnice a dalších obcí. V tom druhém jedou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra. Setkání skupin, z nichž někteří se osobně znali, vyústí v masovou vraždu 265 navrátilců, přičemž většinu tvořily ženy a děti. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz „vypořádat se s esesáky“ – a svědkem (němým, v mnoha případech aktivním) se stává obec Lověšice a její obyvatelé. Další dramatickou okolností je pozdější vyšetřování zločinu a z něj dochovaná řada očitých svědectví a dalších dokumentů. Známe Pazúrovy výpovědi, zprávy, žádosti o milost, ale známe události i z pohledu tehdejšího starosty, obyvatel Lověšic, kteří se zúčastnili nařízeného kopání hromadného hrobu, víme, kdo z nich vystřelil, můžeme si přečíst, co prohlásili spolucestující z transportu i ti, kteří se pak s vojáky zase setkali doma na Slovensku.

Hlasy a tváře několika desítkám svědků propůjčili herečky a herci ND a také několik hostů, a my z nich chceme vytvořit otevřené hřiště pro všechny zvídavé diváky. Nahráli jsme autentická svědectví na kameru tak, že připomínají Skype nebo Zoom hovor a jejich mnohost, simultaneita a dokonalá rozporuplnost snad zájemce přiláká k počítači jako k možnosti moderní příběhové archeologie.

Archivní materiály, jež jsou součástí bonusů k zakoupenému filmu, jsou zveřejněny s laskavým svolením VHÚ – Vojenského historického archívu Bratislava.

Délka záznamu představení: 1 hodina 30 minut.

Záznam byl prezentován na festivalu Divadlo v Plzni v září 2021 a na festivalu Ozveny Ji.hlavy v Košicích a Bratislavě v červnu 2022.

Archivní složka sign. Č 1711a obsahuje následující materiál:
- tisková zpráva
- interní obsazení umělců (3. 6., 17. 8., 31. 8., 30. 11. 2020)
- zápis z inscenační porady (26. 5. 2020)
- interní sdělení o změně uvedení v podobě filmu
- cedule k prvnímu provedení
- mediální ohlasy z tisku, časopisu ND ad.
- sada fotografií (dokumentace z natáčení)
(k inscenaci nebyl vydán program)

Světová premiéra se konala online bez diváků, v době zavřených divadel z důvodu pandemie koronaviru.