Donjuanovský příběh, notoricky známý díky geniálnímu zpracování W. A. Mozartem, je v opeře Erwina Schulhoffa zpracován jinak: Don Juan je za své hříchy potrestán tím, že nemůže zemřít; místo vysvobození v smrti jej čeká věčné utrpení. Tento moderní „Don Juan ve fraku“, přesycený všemi požitky a radostmi života, usilovně hledá duši – ale nalézá pokaždé smyslnost a rozkoš. Když ho odmítne i poslední milenka – ženou symbolizovaná Smrt – chce se zabít, ale marně, žije dál.
V multinárodnostní a multikulturní Praze prvních desetiletí 20. století docházelo nejednou k oboustranně inspirativní spolupráci českých a německých umělců. Tak se prostřednictvím pražského německy píšího spisovatele a překladatele Maxe Broda dozvěděl další pražský rodák, skladatel Erwin Schulhoff, o operním libretu českého literáta Karla Josefa Beneše. K. J. Beneše mezinárodní úspěch jako autora psychologických románů Uloupený život a Kouzelný dům, několikrát zfilmovaných doma i v zahraničí, teprve čekal, nicméně jeho netradiční pojetí známého příběhu Dona Juana Schulhoffa velmi zaujalo. Schulhoff byl v té době ovlivněn pozdním impresionismem a expresionismem, okouzlen byl ale také tak jako mnozí jiní autoři jazzem a rád se pouštěl do experimentování. To vše se promítlo i do jeho jediné opery Plameny (doplňme: plameny lásky a smrti) na rozhraní opery, pantomimy a symfonické básně, která zazněla v premiéře 27. 1. 1932 v Brně a pak na celá desetiletí zmizela v propadlišti operních dějin. Další provedení v německém překladu Maxe Broda pod názvem Flammen se uskutečnilo až 16. 4. 1994 koncertně v Berlíně a téhož roku vyšla opera s německým textem tiskem v nakladatelství Schott. Ve Státní opeře budou Plameny uvedeny s původním českým textem K. J. Beneše.
V době vzniku opery Plameny její tvůrci netušili, že je čeká podobný životní osud: Beneš byl pro svou účast v protinacistickém odboji odsouzen k trestu smrti, který byl posléze změněn na vězení (1941–1945), Schulhoff se konce války nedožil; jako „nežádoucí“ (židovský) umělec byl deportován do koncentračního tábora Wülzburg v Bavorsku, kde 18. 8. 1942 zemřel na tuberkulózu.

Inscenaci uvádíme v rámci cyklu Musica non grata.
Nastudováno v češtině, anglické a německé titulky.
Notové materiály a provozovací právo k dílu poskytuje Schott Music GmbH & Co. KG, zastupuje Bärenreiter Praha s. r. o.
Délka představení 2 hodiny 25 minut, 1 přestávka.

Inscenace neměla oficiální derniéru. Údaj o derniéře je pouze pro potřeby databáze.

Archivní složka sign. O 542a obsahuje následující materiál:
- tisková zprávy
- interní obsazení umělců (6. 4. 2022)
- interní harmonogram zkoušek
- interní sdělení o natáčení zkoušek a představení
- cedule: 1. premiéra, 2. premiéra
- komplet cedulí - tematiky 1.–7. repríza
- propagační leták a pohlednice
- mediální ohlasy z tisku, časopisu ND ad.
- programová brožura
- cenový výměr programové brožury (15. 3. 2022)
- inscenační plakát (výtvarnice Jana Vinklerová)
- pozvánka na premiéru
- evidenční list návštěvnosti a tržeb představení (pouze listopad 2022, bez zájezdu)
- sada fotografií (celky scény, detaily, záběry ze zkoušek)

Účinkuje Orchestr a Sbor Státní opery, Balet Opery Národního divadla.