Narozena v Brně, zemřela v Praze. V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na Státní konzervatoři v Brně. Během studií už hrála (od r. 1943) v Komorních hrách v Brně. Když došlo k uzavření divadel nacisty (1944), účastnila se představení v soukromých bytech. Po osvobození byla u zrodu brněnského Svobodného divadla, ale v sezoně 1945–1946 už působila v Městském divadle v Olomouci (zahrála si tu např. Dorinu v Molierově Tartuffovi). Poté následovaly čtyři sezony (1946–1950) v Národním (posléze přejmenovaném na Státní) divadle v Brně (titulní role v inscenacích Svatá Jana, Počestná holka, Antigona aj.). Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech (tehdy Divadlo československé armády).

Dostala zde řadu velkých hereckých příležitostí a brzy patřila ke špičce souboru. Na Vinohradech byla titulní Marií Stuartovnou, Annou Kareninou, Čarokrásnou ševcovou, Marianou Pinedovou, hrála Kateřinu (Zkrocení zlé ženy), Plajznerku (Dalskabáty, hříšná ves), Hanu Jelkesovou (Noc s leguánem), Xantipu (Vím, že nic nevím), Roxanu (Cyrano z Bergeracu), Filipu (Zámek) atd. Zásadní zlom v její kariéře nastal po událostech osmašedesátého roku. Změnu vedení a orientace Vinohradského divadla řešila v roce 1970 odchodem do Krejčova Divadla za branou (Iokasté v inscenaci Oidipus – Antigone, Arkadinová v Rackovi). Když bylo po dvou letech divadlo zrušeno, byla jí postupně znemožněna veškerá umělecká činnost. Zahrála si ještě titulní roli Matky Kuráže v Západočeském divadle v Chebu a pak se na dlouho – ne vlastní vinou – odmlčela. Podepsala Chartu 77 a pořádala pro své přátele vlastní bytová představení (Všechny krásy světa, Hra na Mackbetha, Appellplatz, Dávno, dávno již tomu).

V květnu 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla. Brzy se ale její členství změnilo v aktivní. Na jeviště se vrátila v Národním divadle v symbolické roli Kněžny Anežky v Hilbertově Falkenštejnovi, následovala Paní Frolová v Pirandellově hře Je to tak – chcete-li, byla jedinou představitelkou pohádek Dobře tak, že je smrt na světě, hrála Starou paní v Přidalově úpravě Peroutkova Oblaku a valčíku, Lenzovou v Steigerwaldově Nobelovi, Gerardu v adaptaci Lope de Vegovy Dorotei, Magdalénu Trčkovou v dramatizaci Durychova Bloudění, Herečku v Shakespearově Hamletovi, Zofii v Kohoutově - Werbowski Kyanidu o páté, Ženu ve večeru z díla J. Seiferta Ruce Venušiny, Chůvu v Aischylově Orestei, Lízalku v Maryše bratří Mrštíků, Volumnii v Shakespearově Coriolanovi, Bábu v Jiráskově Lucerně, Paní Higginsovou v Shawově Pygmaliónu, účinkovala ve své benefici Tři životy. S jevištěm se v květnu 2010 rozloučila titulní rolí Babičky v dramatizaci románu Boženy Němcové; stálé angažmá v ND ukončila k 31. 12. 2010.

Filmografie: Velká příležitost (1949), Past (1950), Akce B (1952), Nad námi svítá (1952), Tajemství krve (1953), Rudá záře nad Kladnem (1955), Po noci den (1955), Hra o život (1956), Honzíkova cesta (1956), Škola otců (1957), Bomba (1957), Probuzení (1959), Zlé pondělí (1960), Chvíle rozhodnutí (TV 1961), Spadla s měsíce (1961), Letos v září (1962), Až přijde kocour (1963), Komedie s Klikou (1964), Délka polibku devadesát (1965), Bílá paní (1965), Soudničky (TV 1967), Klapzubova jedenáctka (TV 1967), Objížďka (1968), Maratón (1968), Spalovač mrtvol (1968), Lítost (TV 1970), Je třeba zabít Sekala (1998), Kuře melancholik (1999), Samota (TV 2001), PF 77 (TV 2003), Hraběnky (TV seriál 2007) a další.

Ocenění: Národní cena za roli ve filmu Past (1950); Cena Národního výboru hl. m. Prahy za dlouholetou uměleckou činnost a herecké výkony v Divadle čs. armády (1964); Zasloužilá umělkyně (1965); Cena svobody Poula Lauritzena udělovaná jeho nadací jako ocenění snah v oboru lidských práv (1989, Kodaň); Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva (udělený prezidentem V. Havlem, 1998); Cena Masarykovy akademie umění za celoživotní dílo (2007); Cena Thálie 2007 za umělecký přínos v oboru činohra; nominace na Českého lva (za roli ve filmu Je třeba zabít Sekala a za roli ve filmu Kuře melancholik); Cena České filmové a televizní akademie ELSA za roli v televizním filmu PF 77; 1. 9. 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.

V roce 1999 vyšly knižně její vzpomínky-svědectví pod titulem "Vlasta Chramostová". Roku 2018 vyšly rozšířené dvoudílné paměti pod názvem Byl to můj osud – na přeskáčku.

V roce 2010 herečka věnovala svůj osobní archiv do Divadelního archivu ND, v roce 2020 v rámci pozůstalosti získal archiv ještě další část dokumentů. Materiály obsahují dokumentaci hereččiných aktivit z celého života a ze všech angažmá, včetně bytového divadla ad.