Rodačka z Náchoda vystudovala herectví v letech 1942–1945 na Konzervatoři Praha. Po osvobození působila v Souboru mladých J. Honzla a ve Studiu Národního divadla. Už v těchto prvních letech si zahrála řadu vděčných rolí – např. Annu ve Vančurově Učiteli a žákovi (1945), Nevěstu v Lorcově Krvavé svatbě (1946) a titulní roli Mášenky v Afinogenově hře. Po zániku Studia (1948) se stala členkou Činohry Národního divadla, které zůstala věrná po celý herecký život.

V Činohře Národního divadla měla od roku 1948 často příležitost hrát s největšími hereckými mistry poválečného období v inscenacích režisérů, jakými byli Jindřich Honzl, Aleš Podhorský, Karel Dostal, Antonín Kurš či Otomar Krejča, Alfréd Radok, Jaromír Pleskot, Miroslav Macháček, Evald Schorm a další. Vytvořila v ND za 65 let téměř 140 rolí a roliček. Byla Ruměnou a později Jenovéfou v Klicperově Hadriánovi z Římsů, Haničkou, později Komornou a Bábou v Jiráskově Lucerně, Klárinkou v Goldoniho Sluhovi dvou pánů, Julinkou v Ostrovského Výnosném místě, Kristýnou ve Stroupežnického Našich furiantech, hrála Paní Marchmontovou ve Wildeově Ideálním manželovi, Rozáru v Maryše bratří Mrštíků, Dorotku v Molierově Donu Juanovi, Marju Antonovnu v Gogolově Revizorovi, Dulcineu v Dykově Zmoudření Dona Quijota, Magdalénu v Lorcově Domě doni Bernardy, Ilonu a Myšku v Örkényho Kočičí hře, Jean Riceovou v Osbornově Komikovi. Později to byly mimo jiné Vojnická v Čechovově Strýčkovi Váňovi, Médeina chůva v Eurípidově Médei, či Maya Ney v Goldflamově a Werbovské Prospaném životě (uváděla se jako Benefice Luby Skořepové).

Mimo Národní divadlo hostovala v několika dalších divadlech – ve Viole, ve Studiu Ypsilon, na scénách Městských divadel pražských či v Divadle v Řeznické. Znali ji televizní i filmoví diváci. Její zájmy sahaly i do dalších oborů – je autorkou několika knížek a divadelních her, mezi její záliby patřilo odhalování tajů přírody, astrologie, numerologie, práce na zahrádce, sběr léčivých bylin a polodrahokamů.