Životopis
Narozena ve Vídni, zemřela v Praze. Dlouhodobě bylo uváděno datum narození 12. 12. 1844, až po novodobém genealogickém průzkumu bylo upřesněno na 18. 6. 1843. Do roku 1867 užívala svého dívčího jména Malá. Původně byla vychována německy. Česky se začala učit až ve svých osmi letech při ročním pobytu u příbuzných v Dolním Bousově. Ve Vídni hrála v roce 1862 s českými ochotníky pod pseudonymem Svobodová v divadle Josephstadttheater Miladu v Raupachově hře Duch času. Krátce nato přesídlila rodina do Prahy a již jako Sklenářová-Malá se u F. Pivody začala připravovat na dráhu operní pěvkyně. Z finančních důvodů musela však nákladná studia přerušit a rozhodla se pro činohru.
Po několika lekcích u E. Peškové debutovala v květnu 1863 na jevišti Prozatímního divadla a byla okamžitě angažována pro obor hrdinek a sentimentálních milovnic. České scéně zůstala věrna i přes výhodné nabídky německých divadel. Z Prozatímního divadla přešla roku 1881 do souboru Národního divadla, se kterým se rozloučila po 40 letech své profesionální divadelní činnosti v květnu 1903.
Neúnavně zajížděla hostovat na venkov ke kočovným společnostem i ochotníkům, často recitovala na lidových politických shromážděních 60. let, dělnických besedách, deklamačních zábavách aj. Svým uměním i popularitou přispívala k propagaci i úctě českého divadla a jazyka a sama zanícená vlastenka morálně podporovala národní i sociální uvědomění českého lidu.
Na stavbu ND odevzdala v roce 1873 výtěžky ze svých pohostinských představení; v roce 1884 se zúčastnila v titulní roli Kolárovy Magelony otevření ND v Brně. Ze zahraničních zájezdů bylo významné hostování u české menšiny ve Vídni v roce 1866 (kde jí nabídl angažmá ředitel divadla Burgtheater a německý divadelní reformátor H. Laube) a v roce 1896 v Záhřebu, kde dosáhla triumfu jako Schillerova Marie Stuartovna a Sardouova Fedora.
Vynikající byla i její činnost pedagogická: v letech 1873–1874 vyučovala jako jedna ze tří umělců činohry v operní škole Prozatímního divadla zřízené B. Smetanou, 1892–1894 byla profesorkou Dramatické školy ND, později profesorkou dramatického umění na Konzervatoři Praha. Soukromě vychovala několik generací hereček, především M. Bittnerovou, H. Veverkovou, M. Pospíšilovou, H. Benoniovou, I. Grégrovou, R. Naskovou, J. Kronbauerovou i některé operní pěvce, např. E. Destinnovou a P. Ludikara.
Manželka tajemníka Prozatímního a později Národního divadla Josefa Sklenáře. Pohřbena na Olšanských hřbitovech (IV, 11, 116), Praha 3.