Narozen v Liberci, zemřel v Praze. Literární, divadelní a výtvarný kritik a esejista, básník a prozaik, dramatik, publicista, editor a překladatel. V letech 1878–1886 studoval na gymnáziu v Praze, 1886–1890 absolvoval 7 semestrů na pražské právnické fakultě (1891 složil první státní zkoušku z historie práva), přičemž zároveň navštěvoval přednášky z filozofie, ale i psychiatrie na české i německé univerzitě. V letech 1893–1906 byl zaměstnán jako redaktor Ottova slovníku naučného (díl 8–27), kam psal zejména hesla z francouzské, anglické, německé a české literatury a malířství, i některá velká souhrnná hesla.

Roku 1895 podepsal manifest Česká moderna, roku 1899 začal spolupracovat s Lumírem, kde následně spoluinicioval rozsáhlou generační diskusi. V polovině července 1899 těžce onemocněl a až do konce života trpěl následky choroby. V letech 1901–1907 se podílel na aktivitách výtvarného sdružení Mánes, roku 1910 se přihlásil k doktorátu filozofie na pražské filozofické fakultě, který mu byl udělen na základě rigorózní zkoušky a disertace Tři studie z dějin malířství. V letech 1914–1919 přednášel evropské literatury na Vyšší dívčí škole v Praze. Roku 1915 se na pražské filozofické fakultě habilitoval, 1919 byl jmenován řádným profesorem.

Ve 20. letech sympatizoval s levicovým avantgardním hnutím. Během léta 1928 se dohodl s nakladatelem O. Girgalem na vydávání časopisu Šaldův zápisník, v roce 1934 musel však Girgal z ekonomických důvodů činnost nakladatelství utlumit, tehdy po dohodě s B. Fučíkem převzalo vydávání časopisu od 7. ročníku nakladatelství Melantrich. Od 20. let navazoval Šalda přátelské vztahy s avantgardními básníky i s mladými spisovateli katolické orientace. Po roce 1929 kritizoval bolševizační tendence a ve 30. letech byl skeptický vůči kulturní politice SSSR, roku 1934 polemizoval s děním v KSČ.

V roce 1932 žaloval Národní divadlo pro nedodržení smlouvy o provedení dramatu Zástupové (spor skončil mimosoudním narovnáním). Od konce 20. let se účastnil aktivit na podporu demokracie a v letech 1933–1934 protestů proti fašistickým tendencím. V roce 1936 odsoudil moskevské procesy a popravy Stalinových odpůrců.

Svůj majetek odkázal dětem v pražském Jedličkově ústavu. Pohřben je na Hostivařském hřbitově (2, 203), ul. K jezeru, Praha 15. V roce 1938 byla ustavena Společnost F. X. Šaldy s cílem pečovat o jeho odkaz včetně vydávání díla, její činnost však byla v letech 1943–1945 a opět 1949–1989 přerušena. Znovu se společnost ustavila v dubnu 1990, obnovila přednáškovou a popularizační činnost, zaměřila se na dokončování Šaldových spisů a začala vydávat periodickou publikaci Zápisník o Šaldovi a drobné biliofilie přinášející neznámé dokumenty a přetisky významných prací o Šaldovi.

Pracovní text hry Gyges a jeho prsten, v překladu F. X. Šaldy v ND neuvedeném, v knihovně archivu ND, sign. r 2776