Narozen v Liberci, zemřel v Praze. 1878-1886 studoval na gymnáziu v Praze, 1886-1890 absolvoval 7 semestrů na pražské právnické fakultě (1891 složil první státní zkoušku z historie práva), přičemž zároveň navštěvoval přednášky z filozofie, ale i psychiatrie na české i německé univerzitě. 1893-1906 byl zaměstnán jako redaktor Ottova slovníku naučného (díl 8-27), kam psal zejména hesla z francouzské, anglické, německé a české literatury a malířství i některá velká souhrnná hesla. 1895 podepsal manifest Česká moderna, 1899 začal spolupracovat s Lumírem, kde následně spoluinicioval rozsáhlou generační diskusi. V polovině července 1899 těžce onemocněl a až do konce života trpěl následky choroby. 1901-1907 se podílel na aktivitách výtvarného sdružení Mánes, 1910 se přihlásil k doktorátu filozofie na pražské filozofické fakultě, který mu byl udělen na základě rigorózní zkoušky a disertace Tři studie z dějin malířství. 1914-1919 přednášel evropské literatury na Vyšší dívčí škole v Praze. 1915 se na pražské filozofické fakultě habilitoval, 1919 byl jmenován řádným profesorem. Ve 20.letech sympatizoval s levicovým avantgardním hnutím. Během léta 1928 se dohodl s nakladatelem O.Girgalem na vydávání časopisu Šaldův zápisník, 1934 musel však Girgal z ekonomických důvodů činnost nakladatelství utlumit, tehdy po dohodě s B.Fučíkem převzalo vydávání časopisu od 7.ročníku nakladatelství Melantrich. Od 20.let navazoval Šalda přátelské vztahy s avantgardními básníky i s mladými spisovateli katolické orientace. Po 1929 kritizoval bolševizační tendence a ve 30.letech byl skeptický vůči kulturní politice SSSR, 1934 polemizoval s děním v KSČ. 1932 žaloval ND pro nedodržení smlouvy o provedení dramatu Zástupové (spor skončil mimosoudním narovnáním). Od konce 20.let se účastnil aktivit na podporu demokracie a 1933-1934 protestů proti fašistickým tendencím. 1936 odsoudil moskevské procesy a popravy Stalinových odpůrců. Svůj majetek odkázal dětem v pražském Jedličkově ústavu. Pohřben na Hostivařském hřbitově (2, 203), ul. K jezeru, Praha 15. Literární, divadelní a výtvarný kritik a esejista, básník a prozaik, dramatik, publicista, editor a překladatel. 1938 ustavena Společnost F.X.Šaldy s cílem pečovat o jeho odkaz včetně vydávání díla, její činnost však byla 1943-1945 a 1949-1989 přerušena. Znovu se společnost ustavila v dubnu 1990, obnovila přednáškovou a popularizační činnost, zaměřila se na dokončování Šaldových spisů a začala vydávat periodickou publikaci Zápisník o Šaldovi a drobné biliofilie přinášející neznámé dokumenty a přetisky významných prací o Š.