Basista. Narozen ve Svojanově (u Svitav). Studoval na brněnské konzervatoři kontrabas, zpěvu se učil soukromě u profesorky Krancové, později u Rudolfa Vaška. Ještě jako posluchač konzervatoře byl přijat v roce 1948 do sboru Janáčkovy opery v Brně. O rok později byl Františkem Paulem angažován jako sólista operetního souboru v Olomouci, kde se uplatnil i v operních představeních. V letech 1950–1957 byl sólistou opavské opery, kde rozšířil svůj operetní a operní repertoár o role, jakými jsou Smetanův Kecal, žalářník Beneš, Mumlal, Matouš, Dvořákův Vodník a Lucifer, Mozartův Don Alfonso, Beethovenův Rocco a další. V roce 1957 přešel do souboru ostravské opery.

V Národním divadle se poprvé představil jako host v titulní roli Musorgského Borise Godunova v roce 1959, o rok později zde přijal angažmá. Díky svému hlasovému rozsahu zde zvládal široký repertoár od profundního basu (Velký inkvizitor ve Verdiho Donu Carlosovi) až po partie basbarytonové (Godunov nebo Pizzaro ve Fideliovi).

Za dobu více než třiceti let obsáhl nejen celý repertoár smetanovský, dvořákovský i janáčkovský, ale vynikal i v postavách světových oper (Mozartův Bartolo, Figaro a Papageno, Masetto a Komtur, Donizettiho Don Pasquale, Massenetův Sancho v Donu Quijottovi a řada rolí v operách Verdiho, Pucciniho a dalších světových skladatelů). Své mimořádné herecké schopnosti uplatňoval i v operách současných (připomeňme alespoň Kašlíkův Krakatit, Suchoňovu Krútňavu, Hanušova Sluhu dvou pánů nebo Podivuhodné dobrodružství Arthura Rowa Ivana Jirků).

Od 19. 12. 1989 do 14. 4. 1991 byl šéfem Opery Národního divadla. Nabídky k angažmá ve Vídni či Miláně sice nepřijal, ale do zahraničí pronikl výrazně, mj. jako janáčkovský interpret při nahrávce kompletního Janáčkova operního díla gramofonovou společností Decca v Londýně. Spolupracoval s rozhlasem, televizí i gramofonovými firmami. V roce 1975 byl jmenován Zasloužilým členem Národního divadla, v roce 1981 Zasloužilým umělcem. Za rok 2015 získal Cenu Thálie za celoživotní operní mistrovství.