Ústřední melodií jazzové opery je milostná píseň „Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám“. Prolíná se dějem v různých polohách, od poeticky a lyricky vážné, až k ironicky parodující a satirické. Její smysl v dějovém kontextu - jako vyznání lásky - určuje i název hry: procházka po této krajině by byla získaným miliónem liber opravdu dobře zaplacena.
V polovině 60. let 20. století byli autoři Jiří Šlitr a Jiří Suchý jednou z nejpopulárnějších divadelně-hudebních dvojic s nezaměnitelným stylem svých inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na tradici dvojic Jiřího Voskovce a Jana Wericha, později Jana Wericha a Miroslava Horníčka, které vytvářely zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích na současné dění nebo na lidské vlastnosti a chování. V tomto podnebí vznikla v roce 1965 i jejich jazzová buffopera Dobře placená procházka, kterou o rok později převedl do filmové podoby režisér Miloš Forman.
Dnes se v Národním divadle scházejí alespoň dva z aktérů tehdejší úspěšné divadelní inscenace i filmové adaptace - Miloš Forman a Jiří Suchý - a vytvářejí spolu s dalšími tvůrci doslova hvězdný inscenační tým. Vzhledem k tomu, že se nezachovala původní instrumentace, tj. party jednotlivých nástrojů orchestru z roku 1965, bylo nutné pro nové uvedení v Národním divadle vytvořit instrumentaci novou. Tohoto náročného úkolu se zhostil mladý skladatel a dirigent Marko Ivanović.

Matěj Forman získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší scénografii roku 2007.
Trojice inscenátorů - Miloš Forman a jeho synové Petr a Matěj - získala za realizaci Dobře placené procházky v Národním divadle Cenu Sazky a Divadelních novin za rok 2007.

Opera je nastudována v češtině a v představení jsou použity anglické a německé titulky.

Délka představení: 1 hodina 30 minut

Koprodukce s Palau de les Arts Reina Sofia, Valencia. Orchestr Národního divadla, Kühnův dětský sbor, ženský sbor, tanečníci, externisté.