V choreografii …And How Is Your Life? přichází Andrej Kajdanovskij s poetickým, avšak výstižným pohledem na fenomén stresu v dnešním světě. V absurdním koloběhu každodenního života hledá choreograf okamžik zastavení, oddechu i syrové reakce na zahlcení vnějšími podněty. Tato práce vychází z hluboce lidské otázky: jsme ještě schopni cítit, nebo už jen běžíme vpřed – protože běžet je jednodušší než se zastavit?
Tělo – a tanec jako jeho nejpřirozenější výraz – se v této choreografii stává nástrojem výpovědi o našem nitru. Kajdanovskij balancuje mezi instinktem a racionalitou, mezi touhou utéct a potřebou zůstat. Vizuálně výrazná inscenace je výzvou k autenticitě, k odvaze projevit emoce i uprostřed tlaku, který se často tváří jako nutnost. „Žijeme v době, kdy se stres stal normou. Už to není reakce na nebezpečí, ale na informaci. A tělo si pořád myslí, že musí bojovat nebo utéct – jen mu nedáváme prostor. Tanec je pro mě způsob, jak tenhle vnitřní boj zviditelnit. A třeba si ho konečně uvědomit,“ říká Andrej Kajdanovskij.
Pro dílo …And How Is Your Life? byly použity části z hudebních čísel těchto tvůrců: Bow Wow Wow; Blind Willie Johnson; John Medeski, North Mississippi Allstars & Robert Randolph; Django Reinhardt; Figueroa & Amon Tobin; Deru; Appart; Mike Duke, Blake Newman, Amy Denio, Andy Pinkham, David Maxwell, Will Dowd, Ken Field, Mike Rivard, Phil Neighbors & Jessica Lurie; Ben Frost.

Van Manenovo hravé Sarcasmen, vytvořené na Sarkasmy Sergeje Prokofjeva, je choreografie k pěti tajuplným klavírním skladbám. Vznikla v roce 1981 pro Rachel Beaujean a Clinta Farhu. Jak je u Van Manena obvyklé, i v tomto duetu pro dva tanečníky a klavíristu hrají ústřední roli mezilidské vztahy. Sarcasmen je o provokaci, vzájemném vyzývání, dokonce i škádlení, ale nikdy nepřekročí únosnou mez – to by narušilo vytříbenou eleganci a smyslnost choreografie. Tento duet, který získal uznání po celém světě, znamenal průlom v kariéře Rachel Beaujean, jež byla po premiéře povýšena na druhou sólistku.

„Katastrofa a sarkasmus k sobě mají blíž, než by se mohlo zdát.“ V nejnovějším díle Katastrof se izraelský choreograf Eyal Dadon zabývá hranicí mezi řádem a chaosem, mezi kontrolou a její ztrátou. Zkoumá také to, jak člověk reaguje v obtížných situacích, které ho zatěžují. Nechá se zdeptat, nebo pojme složitou zkušenost jako příležitost k růstu? „Můžeme se rozhodnout, jaký postoj zaujmeme,“ říká tvůrce.
Tématem choreografie Katastrof je napětí, které vzniká, když se střetneme s „katastrofou“, na niž musíme reagovat. Věci se často neodehrávají tak, jak bychom si přáli, vyvíjejí se jinak, než jsme plánovali. Někdy nás zasáhne zdrcující rána v podobě války, jindy každodenní ztráta, zrada, porušený slib. Nakonec i káva rozlitá na bílou košili je něco, s čím jsme nepočítali. Jak se v krizi zachováme – a co uděláme po ní? Malé i velké tragédie se mnohdy mísí s absurditou, sarkasmem a ironií. „Život je složitý, ale pořád máme naději,“ připomíná Eyal Dadon. „Kéž se nám opakovaně daří nacházet ve tmě světlo.“

Děkujeme společnosti Vermont za darování šatů klavíristce Anně McBride.
UPOZORNĚNÍ: V představení se používá stroboskop.
Délka představení 1 hodina 55 minut, 1 přestávka.

Tančí soubor Baletu Národního divadla.