Narozen v Praze, zemřel v koncentračním táboře Mauthausen (Rakousko). Učil se zprvu řemeslu (rukavičkářství), ale ještě před vyučením se rozhodl pro divadelní dráhu. Po ochotnických začátcích v Praze-Zlíchově a krátkém hostování u divadelní společnosti P. Švandy odešel v roce 1897 k venkovským divadelním společnostem. V sezoně 1897/1898 nastoupil angažmá u Choděrovy společnosti, v roce 1899 přešel ke společnosti A. Dobrovolného. V letech 1900–1902 hrál v Národním divadle v Brně, odkud se vrátil krátce k Dobrovolnému, ale ještě v témže roce se stal členem Slovinského zemského divadla v Lublani (1902–1903). Po návratu mu režisér J. Kvapil nabídl angažmá v Činohře Národního divadla, kde Hašler působil v letech 1903–1915.

Po celou dobu své herecké činnosti psal, interpretoval a sám vydával tzv. staropražské písničky. Když byl v roce 1910 otevřen kabaret v Lucerně, stal se zde po J. Kvapilovi uměleckým poradcem a vzápětí i ředitelem, režisérem a hlavní hereckou oporou. Od té doby se věnoval v Praze i na zájezdech soustavné kabaretní činnosti, jež zintenzivněla zejména po výpovědi z ND, odůvodněné promeškaným představením (1915). Poté se stal ředitelem nově vzniklého kabaretu Rokoko, kde setrval od roku 1915 do roku 1918, paralelně hrál i ve Varieté a v Divadle na Vinohradech.

Po převratu v roce 1918 se vrátil zpět do Lucerny a působil zde jako ředitel, režisér, autor i interpret až do sezony 1923/1924, kdy přešel znovu do Varieté. Zde se uplatňoval v řadě revuí do roku 1929. Tehdy pravidelného divadelního působení zanechal a věnoval se především činnosti filmové (hrál, režíroval, psal scénáře), dále nakladatelské (od roku 1919 měl vlastní vydavatelství svých šansonů) a publicistické (psal fejetony a satirické básně do Venkova, Humoristických listů aj.). Hašlerova pravidelná filmová a příležitostná divadelní tvorba (psaní operetních libret, hostování ve Varieté, zájezdy) trvala prakticky až do roku 1941, kdy byl pro svůj tehdy odvážný vlastenecký postoj zatčen a umučen v koncentračním táboře Mauthausen.

V únoru 2016 ho jmenoval ministr kultury Daniel Herman in memoriam Rytířem české kultury.

Pracovní text hry Betajnovský král (v ND neuvedené) v překladu K. Hašlera v knihovně archivu ND, sign. r 184, r 1001, r 1007, r 4040, r 4942, r 5683, r 5684
Pracovní text hry Betajnovský král (v ND neuvedené) v překladu K. Hašlera v knihovně archivu ND, sign. r 3061
Pracovní text hry Betajnovský král (v ND neuvedené) v překladu K. Hašlera v knihovně archivu ND, sign. r 4147