Sopranistka. Narozena v Praze, zemřela tamtéž. V Praze navštěvovala Vyšší dívčí školu, kde ji zpěvu začal učit F. Kaván, z jehož popudu pokračovala ve studiu na Pivodově pěvecké škole (3 roky). Mimiku studovala u A. Krössinga. Základní operní repertoár si potom vytvářela u kapelníka E. Stolze (2 roky) a současně se v mimice zdokonalovala u německé herečky H. Bürgerové. Tehdy začala již vystupovat v operetách s ochotníky. V letech 1889–1900 se učila u manželů Löweových v Praze.

Od října 1889 do března 1890 byla angažována v německém divadle v Teplicích, od září 1890 do ledna 1893 v Mannheimu. V Národním divadle se poprvé představila v srpnu 1892 v rolích Santuzzy (Sedlák kavalír) a Markéty (Faust a Markéta). V obou úlohách hostovala v ND ještě v roce 1893. V červenci 1893 pohostinsky vystupovala u Baumannovy divadelní společnosti v Berlíně, kde zpívala Mařenku (Prodaná nevěsta). Sólistkou Opery ND byla od 1. 9. 1893 do 31. 12. 1909. Od roku 1907 byla v ND zaměstnávána už velmi nepravidelně (její hlasový fond se vyčerpával, intonace kolísala) a ke konci roku 1909 dostala výpověď, což vyvolalo prudké kontroverze odborné kritiky s uměleckým vedením ND. K jejím zastáncům patřil např. redakční kruh časopisu Smetana v čele se Z. Nejedlým.

Po odchodu z ND zpívala ještě na několika koncertech a otevřela si pěveckou školu (vyučovala však již od 90. let) – měla mnoho žáků z Čech (mezi nimi i M. Krásovou), z Německa, z Anglie, z Ruska a z USA. Po 1. světové válce pracovala intenzivně na zlepšení sociální situace členů Klubu penzistů ND. Hostovala často v zahraničí: Varšava (1899), Petrohrad a Moskva: Týden české hudby (1900), Bělehrad (1901). V roce 1903 byla na turné v USA. Často spolupracovala s ochotníky v řadě českých měst (např. Kroměříž, Tábor, České Budějovice, Chrudim). Maturová svým uměním inspirovala tvorbu českých skladatelů (Dvořáka, Fibicha, Ostrčila, Prokopa aj.) a dokázala se ztotožnit s jejich představami o svrchované interpretaci hlavních ženských úloh. Na začátku 20. let se objevila též v několika němých filmech.

Manželka německého herce a dramaturga Ludwiga Schreinera, později dirigenta ND Františka Jílka. Pohřbena je v Praze na Olšanských hřbitovech (V, 17, 27).