Sopranistka. Narozena v Praze, zemřela v Praze. V Praze navštěvovala Vyšší dívčí školu, kde ji zpěvu začal učit F.Kaván, z jehož popudu pokračovala ve studiu na Pivodově pěvecké škole (3 roky). Mimiku studovala u A.Krössinga. Základní operní repertoár si potom vytvářela u kapelníka E.Stolze (2 roky) a současně se v mimice zdokonalovala u německé herečky H.Bürgerové. Tehdy začala již vystupovat v operetách s ochotníky. 1889-1900 se učila u manželů Löweových v Praze. Od října 1889 do března 1890 byla angažována v německém divadle v Teplicích, od září 1890 do ledna 1893 v Mannheimu. V ND se poprvé představila v srpnu 1892 v rolích Santuzzy (Mascagni:Sedlák kavalír) a Markéty (Gounod:Faust a Markéta). V obou úlohách hostovala v ND ještě v roce 1893. V červenci 1893 pohostinsky vystupovala u Baumannovy divadelní společnosti v Berlíně, kde zpívala Mařenku (Smetana:Prodaná nevěsta). Sólistkou opery ND byla od 1.9.1893 do 31.12.1909. Po odchodu z ND zpívala ještě na několika koncertech a otevřela si pěveckou školu (vyučovala však již od 90.let): měla mnoho žáků z Čech (mezi nimi i M.Krásovou), z Německa, z Anglie, z Ruska a z USA. Po 1.světové válce pracovala intenzivně na zlepšení sociální situace členů Klubu penzistů ND. Hostovala často v zahraničí (Varšava,1899-Petrohrad a Moskva:Týden české hudby,1900-Bělehrad,1901). V roce 1903 byla na turné v USA. Často spolupracovala s ochotníky v řadě českých měst (např.Kroměříž, Tábor, České Budějovice, Chrudim). Od roku 1907 byla v ND zaměstnávána už velmi nepravidelně (její hlasový fond se vyčerpával, intonace kolísala) a k 31.12.1909 dostala výpověď, což vyvolalo prudké kontraverze odborné kritiky s uměleckým vedením ND. K jejím zastáncům patřil např. redakční kruh časopisu Smetana v čele se Z.Nejedlým. Maturová svým uměním inspirovala tvorbu českých skladatelů (Dvořáka, Fibicha, Ostrčila, Prokopa aj.) a dokázala se ztotožnit s jejich představami o svrchované interpretaci hlavních ženských úloh. Manželka německého herce a dramaturga Ludwiga Schreinera, později dirigenta ND Františka Jílka.
Pohřbena je v Praze na Olšanských hřbitovech (V, 17, 27).