Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Vyučil se elektrotechnikem. Absolvoval několik lekcí v soukromé herecké škole K. Želenského. Ojediněle vystupoval jako ochotník. V červenci 1908 odešel (proti vůli otce) k Faltysově divadelní společnosti, v níž působil do března 1909. Vystřídal několik dalších společností: F. Franzla-Lešanského v letech 1909–1911, J. E. Sedláčka v roce 1911 (zde hrál poprvé s Vojanem), znovu společnost Franzla-Lešanského 1911, Východočeské divadlo 1911/1912, opět hrál u Franzla-Lešanského 1912, dále u B. Jeřábka 1912/1913, u Zöllnerovy společnosti 1913/1914. V listopadu 1914 byl angažován do Intimního (Švandova) divadla a Smíchovské arény a v témže roce několikrát pohostinsky vystoupil i v Pištěkově divadle. V květnu 1915 musel narukovat. V červenci 1917 se dostal na ruskou frontu, odkud byl odvelen na frontu italskou. Těsně před koncem války se mu podařilo vymanit se z vojenské povinnosti předstíráním duševní poruchy.

Po prohlášení republiky v roce 1918 hrál ještě do roku 1920 v Intimním divadle. Odtud odešel do Uranie (1920/1921) a Revoluční scény (1921). J. Kvapil jej v roce 1921 angažoval do Divadla na Vinohradech, v němž působil do roku 1934 (r. 1922 vystoupil pohostinsky v Divadle Rokoko ve Šmídově Bataliónu). Už v roce 1927 se jej režisér K. H. Hilar pokoušel získat pro Národní divadlo. Smolík dokonce v září 1928 podepsal s ND smlouvu, která měla vstoupit v platnost od března 1929, ale dva dny před nástupem smlouvu zrušil a zůstal dále v Divadle na Vinohradech. Do ND přišel až v roce 1934, na sklonku Hilarovy éry, a působil zde do roku 1961, kdy odešel do penze. Nadále však hrál v některých starších inscenacích a nastudoval i několik nových rolí.

Za svůj život vytvořil na divadle více než 600 postav (některé i několikrát). Pouze výjimečně jako člen Divadla na Vinohradech a ND vyjížděl na pohostinské hry k profesionálním souborům. S ND hrál ve Vídni (1954), v Paříži (1956) a v Jugoslávii (1957). V sezoně 1954/1955 byl předsedou poradního sboru Činohry ND. Od mládí se věnoval filmu (poprvé patrně v roli italského legionáře v Binovcově filmu Za svobodu národa, 1919). Od září 1924 pracoval pro rozhlas. Ačkoli vždy viděl těžiště své práce v divadle, v posledních deseti letech života hrál hlavně ve filmu, v rozhlase a v televizi.

Manžel herečky Milady Smolíkové, roz. Ortové. Pohřben je na Bubenečském hřbitově (II, 13), ul. A. Čermáka, Praha 6.