Narozena ve Slaném, zemřela v Praze. Divadlo začala hrát jako sedmnáctiletá v ochotnických spolcích ve Slaném. Po dvouletém studiu herectví u M. Hübnerové byla v roce 1920 angažována do Švandova divadla, v roce 1922 se stala členkou Divadla na Vinohradech a od roku 1929 působila až do své smrti v Národním divadle (s několikaměsíčním přerušením v roce 1930 a za okupace, kdy s ní byla 31. 7. 1944 zrušena smlouva; do ND pak znovu nastoupila 1. 2. 1946).
Vedle divadla se od dívčích let věnovala literatuře. Napsala 16 románů, 10 knih pro děti, 7 básnických sbírek a 10 divadelních her, v nichž ve všech hrála. Byla autorkou 12 filmových námětů, ze kterých bylo 6 realizováno. Její divadelní hry (nejúspěšnější Okénko bylo dvakrát zfilmováno) byly inspirovány dobovými problémy a projevoval se v nich nezdolný optimismus a humor. Na začátku své umělecké dráhy hrála v němém filmu Zlatý klíček (1922) podle scénáře K. Čapka a v roce 1931 roli Heleny ve filmu Žena, která se směje, natočeném v Paříži. Teprve v posledních letech života vytvořila několik významných rolí ve filmu (např. Tchyně, Odvahu pro všední den, ...a pátý jezdec je strach, Čintamani a podvodník) i v televizi, zejména titulní roli v desetidílném seriálu J. Dietla Eliška a její rod.
Dcera spisovatele, redaktora a dramatika Karla Scheinpfluga, manželka spisovatele Karla Čapka. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze (12, 47).