Narozen v Přelouči, zemřel v Praze. Po studentských hereckých začátcích ve svém rodišti (o prázdninách hostoval i u venkovských společností) studoval v letech 1929–1933 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku. Zároveň v sezoně 1929/1930 působil ve Velké operetě, v těchže letech byl také členem Voice-Bandu E. F. Buriana a Moderního studia J. Frejky. V sezoně 1930/1931 hrál i režíroval v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně. Odtud přešel v roce 1931 do Osvobozeného divadla, kde setrval až do jeho uzavření v roce 1938. Za nacistické okupace působil v sezoně 1939/1940 ve Švandově divadle, v letech 1940–1942 v žižkovském Moderním divadle a v letech 1942–1944 v divadle Uranie.

Od 1. 8. 1945 byl až do odchodu do důchodu 31. 7. 1992 členem Činohry Národního divadla. Od 50. let hostoval též na malých pražských scénách (Semafor, Viola). Jeho herecká metoda, zaměřená na ostrý detail, nalezla velké uplatnění i ve filmu. Osobitým vybočením z nenápadné anonymity filmového dabingu je např. jeho hlasová interpretace francouzského komika Louise de Funese. O vynikajících charakterizačních hlasových schopnostech přesvědčil v polovině 50. let také rozhlasovou četbou Poláčkova románu Bylo nás pět. Spolupracoval často s televizí.

Syn flétnisty orchestru Prozatímního divadla, hudebního skladatele a kapelníka Františka Filipovského. Otec zpěvačky Pavlíny Filipovské.