Narozena ve Slatině (Slatina nad Zdobnicí) u Rychnova nad Kněžnou, zemřela v Praze. Vlastním jménem Rufferová, do roku 1893 používala pseudonym Slatinská. Po ztrátě otce byla vychovávána v německém klášteře v Brně, v 17 letech odešla k divadelní společnosti Košnerově (1882), v roce 1887 přešla ke společnosti F. Ludvíka, v roce 1889 jednala o pohostinské hry na angažmá v Národním divadle, ale ředitelství divadla nemělo zájem tato vystoupení uskutečnit. Vrátila se opět k Ludvíkovi, v sezoně 1891/1892 byla angažována ve Státním divadle Brno, v době, kdy tu byl ředitelem V. Hübner. Na podzim roku 1892, když si Hübner zřídil vlastní společnost (České lidové divadlo), s ním odešla z Brna na venkov a po smrti Hübnerovy první manželky Anny se za něj provdala (1893).

Po rozpuštění společnosti koncem roku 1894 byla létě roku 1895 angažována ke Švandovu divadlu. Už v prosinci 1895 hostovala v ND na angažmá. Po delších administrativních průtazích byla do souboru 15. 2. 1896 přijata a působila tu až do své smrti. I po svém trvalém zakotvení v Praze však zůstala jednou z nejoblíbenějších hereček českého venkova, jezdila hrát nejen do Plzně a Brna, ale i do dalších měst (Jičín, České Budějovice, Dvůr Králové, Poděbrady, Hradec Králové, Slaný, Olomouc, Prostějov, Strážnice, po 1. světové válce i Ostrava a Bratislava). Kromě toho hostovala též na menších pražských scénách: v Pištěkově divadle (1908), v Uranii (1914), v Intimním divadle (1914), u profesionálních společností i u ochotníků. Vídeň navštívila v roce 1910 (se zájezdem Divadla moravských měst) a v roce 1929 tu hrála se Slovenským národným divadlem Bratislava v divadle Stadttheater.

Triumfem byly její samostatné zájezdy do Varšavy v roce 1928 (v hlavní roli ve hře Zapolské Morálka paní Dulské) a do Jugoslávie v roce 1931 (rovněž v Morálce paní Dulské, v roli Paní Tabretové v Maughamově Posvátném plameni a Peštové v Langrově Velbloudu uchem jehly). V Bělehradě jí byl udělen v roce 1931 řád sv. Sávy. Při všech těchto pohostinských vystoupeních hrála česky. Za 1. světové války začalo také její herecké vyprávění pohádek pro děti, jehož výtěžky byly určeny především na podporu válečných poškozenců. Roku 1931 natočila svoji jedinou roli ve filmu – Fanku v adaptaci Čapkova Loupežníka. Soustavná a vynikající byla její činnost pedagogická, byla učitelkou hereček A. Sedláčkové, L. Ostrčilové, E. Vrchlické, J. Kronbauerové, O. Scheinpflugové, M. Májové, B. Durasové, Z. Baldové, A. Iblové, M. Pačové, M. Wintrové-Bečvářové aj.

Byla mimořádným hereckým zjevem, spojovala divadelní modernu 20. let 20. století s nejčeštějšími tradicemi 19. století a byla velkou, svéráznou herečkou i v rámci herectví evropského. Sestra subrety a sborové zpěvačky Anny Rufferové, manželka divadelního ředitele a žurnalisty Václava Hübnera. Pohřbena je na Olšanských hřbitovech v Praze, Olšany V, odd. 10, hrob 57.