Narozen ve Skalici (u Tábora), zemřel v Praze. V roce 1939 maturoval na reálném gymnáziu v Čáslavi. Studoval hru na violoncello u P. Sádla (1938/1939), zpěv u F. Carpiho (1944/1945), T. Pattiery (1945–1947), R. Fierlingrové (1949–1954) a A. Fassatiové (1955), operní režii na Hudební fakultě AMU u F. Pujmana (1949/1950), hudební vědu na Univerzitě Karlově (PhDr. 1975). Za nacistické okupace působil v rámci totálního nasazení ve sboru německých divadel v Praze (1941/1942), v Olomouci (1942/1943) a v Drážďanech (1943/1944). Po osvobození se stal sólistou opery Divadla 5. května (1945/1946), odkud přešel do Ústí nad Labem (1946–1949), kde působil i jako operní režisér. Od 1. 10. 1949 do 31. 12. 1986 byl angažován v Národním divadle.

V sezoně 1955/1956 učil sólový zpěv na Hudební fakultě AMU a v letech 1973–1975 na Konzervatoři Praha. Kromě ND působil pohostinsky v zahraničí, především v Berlíně (Deutsche Staatsoper, 1958–1980), kde ztvárnil řadu postav, zejména Dona Giovanniho, s nímž hostoval i na jiných zahraničních scénách. Je nositelem titulu Kammersänger der DDR (1961). V letech 1960–1964 vystupoval ve Vídni (Staatsoper), pravidelně se účastnil Mozartových slavnostních her ve švýcarském Interlakenu (1963–1971), kde v roce 1969 obdržel Zlatý klíč města za interpretaci mozartovských úloh. Dále účinkoval v operních divadlech v NSR, Francii, Anglii, Řecku, Španělsku, Dánsku aj. Spolupracoval s významnými světovými dirigenty, např. s K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem, E. von Dohnányim ad.

Manžel zpěvačky ND Štefy Petrové, později zpěvačky ND Aleny Míkové.