Životopis
Narozen v Praze, zemřel tamtéž. V roce 1910 se vyučil strojním zámečníkem, pracoval jako montér v továrně a tiskárně Národních listů. Po dvou letech soukromého studia baletu u A. Viscusiho odjel v roce 1912 se skupinou svého učitele do Londýna (divadlo Hippodrom). Po návratu tančil několik měsíců ve sboru Baletu Národního divadla (1913), odkud odešel pro neshody s A. Bergrem. Začátkem roku 1914 tančil ve Vídni (Volksoper a Karlstheater), v létě téhož roku se stal sólistou Divadla na Vinohradech.
První světovou válku prožil na haličské frontě. V roce 1918 nastoupil dráhu kabaretního tanečníka a choreografa, nejprve v tabarinu Parlament, pak v kabaretu Červená sedma. V této době vznikly jeho expresivní, tanečně-akrobatické kompozice Danse macabre, Danse brutale, Apačský tanec a Tanec s mrtvou. Jeho partnerkou tu byla výrazová tanečnice Hana Škrdlantová, s níž podnikl v roce 1922 turné po Německu. Ve 20. letech pracoval v několika pražských zábavních podnicích a divadlech, např. v baru Gri-Gri, v divadle Varieté, v Aréně na Smíchově, v Edenu, v divadle Rokoko.
V Divadle na Vinohradech nastudoval tance do Smetanovy Prodané nevěsty (1923), v Neues Deutsches Theater tance do několika operet a oper. Velmi často spolupracoval s filmem, pro který psal i scénáře: např. Setřelé písmo (1920), Proudy (1922). Významné byly i jeho davové choreografie: Dvořákova Nová Oresteia na Výstavišti (1923), Prací k svobodě na II. Dělnické olympiádě (1927), tanec kněžek ve scéně Tyršův sen na IX. všesokolském sletu (1932), Osvobozená práce (Dělník a stroj) na III. Dělnické olympiádě (1934). V sezoně 1928/1929 byl choreografem a pak i artistickým ředitelem kabaretu Lucerna, kde sestavil dívčí taneční skupinu (Šest děvčátek z Lucerny), s níž pak pod novým názvem Jenčíkovy girls přešel v roce 1929 do Osvobozeného divadla. Zde s nimi nastudoval tvarově a obsahově nekonvenční, protiměšťácké, později i protiválečné tance do dvanácti revue Voskovce a Wericha – Fata morgana (1929), Ostrov Dynamit (1930), Sever proti Jihu (1930), Golem (1931), Caesar (1932), Svět za mřížemi (1933), Osel a stín (1933), Kat a blázen (1934).
Po odchodu z Osvobozeného divadla v roce 1936 působil krátce v Novém divadle, pak se jeho soubor rozpadl a Jenčík pracoval jako choreograf pohostinsky v Divadle na Vinohradech, Komorním divadle aj. Již předtím hostoval jako choreograf v opeře a činohře ND (1927) a v baletu od roku 1932. Angažmá jako choreograf a baletní mistr získal v ND od 1. 1. 1937 a působil zde do roku 1943. V letech 1941–1943 učil též na Konzervatoři Praha. Zveřejňoval časopisecky i knižně teoretické úvahy, napsal i několik sugestivních, autobiograficky laděných románů – Zloděj kroků (1935), Omyl Mea Mara Indry (1944), Byly ztráty na mrtvých (1948).
Manžel tanečnice Hany Škrdlantové.