Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Vlastním jménem Antonín Viktor Lebeda. Po maturitě na reálce se krátkou dobu věnoval sochařství, ale pak se rozhodl pro pěveckou dráhu. Zpěv studoval soukromě u M. Wallersteina a O. Paršové-Zikešové, herectví u R. Innemana a K. Želenského. Později se pěvecky zdokonaloval u F. Gerbice v Záhřebu. Jeho prvním působištěm byla opera v Lublani (od roku 1899), na sezonu 1902/1903 získal Lebedu jako druhého tenora ředitel F. Lacina pro divadlo v Brně – uvedl se zde r. 1902 rolí Jeníka (Prodaná nevěsta). Poté zpíval v Záhřebu, kde působil pravděpodobně v letech 1903–1905. V letech 1905–1908 byl členem Východočeského divadla. V Národním divadle byl angažován od srpna 1908 do března 1928, kdy odešel do penze. Potom vyučoval v Praze zpěv a v letech 1931–1934 vypomáhal jako režisér v amatérském zájezdovém souboru Opera-Studio.