Sopranistka, narozena v Praze, zemřela tamtéž. Pěvecké školení získala u Aloise Vávry. Po úspěšných pohostinských vystoupeních ve smetanovských rolích Lidky (Dvě vdovy) a Blaženky (Tajemství) byla angažována v Národního divadla od 1. 11. 1909 do 31. 7. 1936. Vedle K. Ungrové se stala nejcennější lyrickou sopranistkou ND v éře Kovařovicově i Ostrčilově. Vyznačovala se nevšedním, křehkým, okouzlujícím půvabem a stejně jemný byl i její zpěv a umělecká inteligence. Kritika vyzdvihovala především čistotu, hudebnost a líbeznost jejího zpěvu.
Byla ve svém typu a umění nedostižná především v kalhotkových rolích, v první řadě jako Oktavián v památném Kovařovicově nastudování Růžového kavalíra, ale i jako Fjodor, Záviš či Humperdinckův Jeníček. Na dramatičtější role jako např. na Evu, Miladu či Krasavu už její hlas nestačil. V pozdějších letech zpívala i role mezzosopránové a altové. Její dívčí půvab je zachycen v roli Mařenky v první, němé filmové verzi Prodané nevěsty z roku 1913. Po odchodu z ND se věnovala soukromě pedagogické činnosti.