Romantický příběh ze Španělska 15. století o trubadúrovi Manrikovi a cikánce Azuceně, plný hrdinství, úkladů, lásky, nenávisti a pomsty, je značně spletitý a jeho zápletky nepravděpodobné. Slavný tenorista Leo Slezak, oblíbený host Nového německého divadla (dnes budova Státní opery) a vynikající představitel trubadúra Manrika, prohlásil: „Zpíval jsem Trubadúra nejméně stokrát, a přesto nemám nejmenší tušení, o co v této opeře jde!“ Nicméně Giuseppe Verdi si se všemi nepravděpodobnými dějovými fabulacemi skvěle poradil a v Trubadúrovi vytvořil jedno ze svých nejúčinnějších děl. Jeho melodie jsou zde přímo marnotratně bohaté, kovářská píseň cikánů „Vedi le fosche notturne” z 2. jednání se dočkala celé řady parafrází včetně jazzové úpravy Glenna Millera. Premiéra 19. 1. 1853 v římském Teatro Apollo měla obrovský úspěch a operní scény sváděly o uvedení tohoto titulu doslova boje. Trubadúr byl spolu s Traviatou a Rigolettem prvním vrcholem ve skladatelově tvorbě a dodnes tato trojice oper láme rekordy v počtu představení a návštěvnosti v operních divadlech na celém světě.

Účinkuje Orchestr a Sbor Státní opery.

Přibližná délka představení včetně přestávky: 2 hodiny a 35 minut, jedna přestávka 20 minut.

Inscenace SOP, prem. v SOP 26.5.2011, odehráno 13x. 1. představení po spojení s ND 8.2.2012=14.repríza. Od 14.2.2017 hráno v HDK kvůli rekonstrukci SO. V rámci ND hráno 49x, celkem 62 repríz.