Narozen v Praze, zemřel v Pohledu (u Havlíčkova Brodu). Po ukončení nižší reálky v Pardubicích byl krátce zaměstnán jako železniční praktikant. První angažmá nastoupil u společnosti F. Čížka (1864–1866), odkud přešel ke spol. P. Švandy ze Semčic (1867–1874). Epizodou byl pobyt u spol. J. E. Kramuele (1871). Ve Švandově souboru hrál v činohře, operetě i opeře a od roku 1871 tu působil i jako režisér.
V roce 1874 přijal angažmá v Prozatímním divadle, avšak pro neshody s ředitelstvím v roce 1878 odešel. Kratší dobu vystupoval pohostinsky v německém letním divadle ve Pštrosce, tzv. Heinově aréně, v německém divadle v Celovci (Klagenfurt) a v Záhřebu. Na jaře 1879 se vrátil ke Švandově společnosti, u níž jako protagonista činohry a režisér setrval až do druhého otevření ND v roce 1883. Členem ND byl v letech 1883–1905. Režisérskou funkcí v ND byl pověřen v roce 1884.
S oblibou hrál pohostinsky u mimopražských profesionálních souborů a v roce 1893 podnikl turné do USA (Chicago, New York, Cleveland). Vystupoval tam s Ludvíkovou společností i s českými krajanskými ochotnickými soubory. V témže roce pohostinsky režíroval v Berlíně a 1894, 1898 a 1905 hostoval v Záhřebu, kde se stal čestným členem Královského zemského národního divadla (1898). V letech 1892–1894 vyučoval herectví na Dramatické škole ND a 1902–1904 měl soukromou hereckou školu pro mladé operní umělce. Připravoval i činoherní dorost (např. B. Karena, E. Tesaře). Za své zásluhy o české divadlo získal v roce 1901 Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Byl předsedou Ústřední jednoty českého herectva (1904–1906).
Po odchodu z ND se stal prvním ředitelem bulharského Národního divadla (Balgarski Naroden teatar) v Sofii (1906–1909). Výrazně přispěl k formování bulharského profesionálního divadelnictví jako ředitel i režisér. Založil v Sofii také divadelní školu. Za jeho činnost mu byl v roce 1910 udělen bulharský Řád sv. Sávy. Po návratu žil v Táboře a příležitostně pohostinsky vystupoval na profesionálních i ochotnických scénách.
Mimořádnou hodnotu mají Šmahovy memoárové stati uveřejňované většinou časopisecky. Podávají obraz českého divadla v druhé polovině 19. století a obsahují rovněž cenné postřehy o zahraničním divadle (knižně zejm. Dělali jsme divadlo, vyd. 1982).
Manžel herečky ND Terezie Šmahové, roz. Veselské. Náhrobní deska je umístěna v Táboře, v parku pod Parkánem na místě zrušeného hřbitova.