Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Pocházel z pražské patricijské rodiny zámožných mlynářů, z níž vyšlo několik divadelních umělců. V Národním divadle působili i jeho starší bratři Antonín a Václav, jeho syn Hilbert a do příbuzenstva patřil i významný člen Divadla na Vinohradech Karel Vávra. V mládí hrál ochotnicky v žižkovském spolku Pokrok. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Táboře (1880) a ujal se rodinné živnosti.

Vztah k divadlu se však ukázal silnější než vztah k podnikatelské činnosti. Poprvé byl angažován u ředitele F. Pokorného v Brně (1885). Talentovaného herce zvalo k jednotlivým představením záhy i ND. Pod pseudonymem Pachta, který užíval již jako ochotník, představil se v ND nejdříve v roce 1887 jako Tomeš Vítek v Šubertových Probuzencích a hostoval v inscenaci Ostrovského a Solovjovovy hry Ženitba Běluginova v roli Syromjatova. Nabízené angažmá tehdy zatím odmítl. V listopadu 1892 hostoval v ND již pod vlastním jménem v roli Roberta v Sudermannově Cti. Herecky vyzrával u společnosti V. Hübnera na Moravě, dále u J. L. Chmelenského, J. Blažka a F. Laciny.

V roce 1898 získal koncesi pro pražské divadlo Urania, které bylo jednou z opozičních akcí proti upadajícímu režimu ředitele Šuberta v ND. Vedle zábavného repertoáru zařazoval v Uranii i umělecky průbojné hry a vystoupil tu jako Rytmistr v Strindbergově dramatu Otec. Kolem této scény se sdružili umělci (J. Kvapil, G. Schmoranz), kteří pak jako exponenti Společnosti ND převzali v roce 1900 jeho vedení. Po úspěchu v Uranii byl Vávra pozván v roce 1899 k dalším pohostinským vystoupením v ND. Ještě za ředitelství Šubertova byl 1. ledna 1900 angažován a působil zde až do svého penzionování 1. října 1925.

Pohřben je v Praze na Vinohradském hřbitově (PA S, 18).