Na vzniku předposlední Verdiho opery Otello měl zajisté velkou zásluhu jeho nakladatel Giulio Ricordi. Po dokončení Aidy v roce 1871 se totiž Verdi rozhodl, že svou kariéru veleúspěšného operního autora ukončí. To se pochopitelně Ricordimu nelíbilo, ale hned věděl, jak Verdiho od jeho úmyslu odvrátit – nabídkou libreta, jemuž Verdi neodolá. Všeobecně byl znám skladatelův velký obdiv k Shakespearovi, a tak Ricordi šikovně obrátil jeho pozornost k Othellovi – i s výběrem libretisty, Arriga Boita. 1. 11. 1886 Verdi dokončil partituru. Byl přesvědčen, že s Boitem vytvořili mistrovské dílo – a nemýlil se. Premiéra 5. 2. 1887 se stala událostí a opera se okamžitě vydala na vítěznou cestu do světa. Už 7. 1. 1888 ji díky pohotovosti ředitele Františka Adolfa Šuberta česky uvedlo také pražské Národní divadlo. V roce 1991 vznikla pozoruhodná inscenace německého režiséra Dominika Neunera, která se stala jednou z kultovních inscenací souboru. V Neunerových intencích operu v roce 2009 režijně obnovil Lubor Cukr, hudebně ji připravil německý dirigent Heiko Mathias Förster.

Délka představení 2 hodiny 40 minut, přestávka po 2. dějství.

Inscenace neměla oficiální derniéru, byla stažena z repertoáru.

Archivní složka sign. O 251ch obsahuje následující materiál:
- tisková zpráva (hostování D. Jenise)
- interní sdělení (představení s J. Curou)
- komplet cedulí - tematiky 1.–46. repríza
- mediální ohlasy z tisku, časopisu ND ad.
- další materiály uloženy ve fondu SOP

Inscenace SOP, premiéra 28.5.2009 v SOP, odehráno 25x. 1. představení po spojení s ND 6.3.2012 = 26.repríza. V ND odehráno 21x, celkem 46 repríz. Orchestr a sbor Státní opery, baletní škola Olgy Kyndlové.