Libuše (Opera)
Národní divadlo, od 14.09.2018
Popis
Úvahy nad tím, zda je či není opera Libuše vrcholným dílem Bedřicha Smetany v kontextu jeho ostatních zpěvoher či dokonce v kontextu celé české operní tvorby, zda a jak obstojí před bezprostředností Prodané nevěsty, před lyrikou a jímavostí Dvořákovy Rusalky či před emotivitou a dramatičností oper Leoše Janáčka, nejsou a priori na místě – vždy bude záležet na úhlu pohledu, z nějž se Libuše či kterákoli jiná proslavená česká opera hodnotí. Úhel pohledu, který Libuši přísluší nejpřirozeněji, je dán již samotným záměrem jejího autora a z něj plynoucí tradicí.
Smetana určil Libuši k provádění při slavnostních příležitostech, týkajících se života české společnosti, která se po roce 1860 začala v rovině kulturní, politické i hospodářské výrazně a hmatatelně emancipovat. Takovou příležitostí se stalo pro českou společnost nesmírně významné otevření Národního divadla, v roce 1881 nejprve dočasné a o dva roky později definitivní. Událost, která v symbolické rovině široce přesáhla úzký svět českého divadelnictví a stala se jednou z podstatných předzvěstí pozdějšího dosažení samostatnosti v roce 1918. Sté výročí založení Československé republiky je tedy dnes pochopitelně zásadním momentem i pro samotné Národní divadlo a uvedení nové inscenace Libuše samozřejmým příspěvkem Národního divadla k tomuto jubileu.
Žánrových označení, jimiž se snažíme Libuši charakterizovat, existuje více a jedním z nich může být i „scénický rituál smíru a očisty“. Od počátku Smetana v Libuši konflikty a protiklady nevyhrocuje, jak by se od operního dramatika očekávalo, nýbrž záměrně hledá cestu k jejich včasnému smírnému řešení. Ať již jde o hlavní dějotvorný spor dvou bratří o otcovské dědictví či protiklady mezi mužem a ženou, přísnou spravedlností a vstřícnou laskavostí, mezi původem „z lidu“ a původem „urozeným“, mezi motivy světla a tmy, ohně a vody, vždy jsou tyto konflikty ve Smetanově opeře smiřovány v ústřední postavě kněžny Libuše, která není jen bájnou panovnicí, věštící Čechům slávu, nýbrž především očistným mytickým symbolem ženství a mateřství, mírnosti a pokojného života.
Orchestr a sbor Národního divadla, Kühnův smíšený sbor, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy, Balet Opery Národního divadla.
Textové a hudební úpravy
Inscenátoři
Dramaturgie : Ondřej Hučín
Hudební nastudování : Jaroslav Kyzlink
Režie : Jan Burian
Sbormistr : Pavel Vaněk
Spolupracovali
Asistent dirigenta : Jan Bubák
Animace : Vít Pavlů
Asistent režie : Veronika Staňková
Pohybová spolupráce : Petr Zuska
II. dirigent : Jan Chalupecký
Hlavní inspicient : Jiří Janeček
Jevištní mistr : Lubor Kvaček, Petr Šebek, Petr Darda
Mistr světel : Radek Duška
Mistr zvuku : Emil Boháček
Nápověda : Lenka Šmídová
Režijní spolupráce : Petr Zuska
Umělecký ředitel výroby : Martin Černý
Vedoucí baletu Opery Národního divadla : Eva Horáková
Vedoucí garderoby : Jaroslava Weishauptová
Vedoucí maskérny : Monika Šonková, Tereza Stárková
Vedoucí jevištního provozu : Petr Pleva, Jiří Michálek
Vedoucí výroby dekorací : Stanislav Hrdlička
Vedoucí výroby kostýmů a vlásenek : Aleš Frýba