Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Pocházel z hudbymilovné rodiny (starší bratr Tomáš byl do roku 1901 violistou orchestru Národního divadla). Studoval na Konzervatoři Praha klarinet u J. Pisařovice, harfu u V. A. Staňka a klavír u J. Jiránka (absolvoval v roce 1879). Kompozici studoval u Z. Fibicha (1878–1882), zpěv u J. L. Lukese a později u F. Pivody. Již během studií účinkoval v ochotnických orchestrech (např. v Divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě).

Po dokončení konzervatoře byl angažován jako harfenista do orchestru Prozatímního divadla (1879), odkud přešel v roce 1881 do Národního divadla. V orchestru ND působil do roku 1885. V sezoně 1885/1886 byl dirigentem divadelní společnosti F. Pokorného, která tehdy hrála v Národním divadle v Brně a 1886/1887 u divadelní společnosti J. Pištěka, působící v této sezoně v Plzni. Poté se vrátil do Prahy a od konce 80. a v 90. letech se věnoval koncertní klavírní činnosti, tvorbě skladatelské a také práci pedagogické (1890–1900 učitel a ředitel Pivodovy pěvecké školy), v sezoně 1894/1895 byl zároveň sbormistrem vinohradského Hlaholu. V roce 1894 byl na návrh O. Hostinského pověřen sestavením a řízením 63 členného orchestru pro Národopisnou výstavu 1895.

V roce 1900 se stal šéfem Opery ND a tuto funkci vykonával až do roku 1920. Zároveň zde působil jako dramaturg a dirigent opery – posledním dirigovaným představením byl 28. 10. 1920 Dalibor. Jeho tvůrčí podíl na vývoji Opery ND byl také uznáván a oceňován doma i v zahraničí. V letech 1917–1919 řídil orchestr ND na zájezdech ve Vídni, Londýně, Paříži, Ženevě, Bernu a Curychu. Byl prvním českým divadelním dirigentem-režisérem, který chápal hudbu a zpěv v jednotě s hereckým vyjádřením. Z jeho komplexního přístupu k inscenovanému dílu čerpala nová generace moderních operních režisérů.

Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (VI, 16, 32).