Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Vyrůstala v rodině, která měla velký zájem o umění, především o hudbu. V šestnácti letech vstoupila na Konzervatoř Praha, kde navštěvovala v letech 1920–1925 operní oddělení. Mezi jejími spolužáky byli mj. E. F. Burian, J. Ježek a I. Krejčí. Další dva roky studovala na oddělení dramatickém. Hned po absolutoriu (1927) zpívala se značným ohlasem pohostinsky v opeře ve Státním divadle Brno (Musseta v Bohémě a Barče v Hubičce). Vzápětí jí šéf Činohry Národního divadla K. H. Hilar nabídl roli Rosalindy v Shakespearově komedii Jak vám se to líbí. Šejbalová odmítla a spokojila se s občasným pohostinským vystupováním v ND v drobnějších rolích.

Většinu své energie tehdy (1927/1928) věnovala Frejkově avantgardní scéně Dada. Vytvořila zde celkem 7 postav, ale především získala ve spolupráci s J. Frejkou a E. F. Burianem svůj divadelní názor úzce související s poetikou české avantgardy 20. let: vytvářet divadlo poetické, plné jevištních zázraků, divadlo nepsychologické, antiiluzivní, demokratické a ve svém vyznění radostně optimistické. Od sezony 1928/1929 se stala členkou Činohry ND a v souboru zůstala nepřetržitě až do svého penzionování v roce 1971.

Věnovala se i pedagogické činnosti, učila od roku 1967 jevištní řeč a hereckou výchovu na Hudební fakultě AMU. Od samého začátku své herecké kariéry spolupracovala s filmem a podílela se na řadě významných děl (Stříbrný vítr, Humoreska, Sólo pro starou dámu aj.). Největším filmovým úspěchem Šejbalové byla role Kláry ve Weissově Vlčí jámě, za niž se jí dostalo i širokého mezinárodního uznání. Jejího herectví často také využíval rozhlas a televize.

Pohřbena je na místním hřbitově v Krhanicích (okr. Benešov).