Arrigo Boito (1842-1918) byl dlouho ceněn více jako spisovatel a překladatel než skladatel. Ve své jediné dokončené opeře Mefistofeles se obrátil k faustovskému tématu. Předchozí velmi populární zhudebnění Goethova Fausta Charlesem Gounodem Boito považoval za myšlenkově velmi povrchní zpracování mnohovrstevnaté Goethovy dramatické předlohy. Sám textu slavného německého básníka využil takřka doslovně, včetně jeho daleko méně uváděného druhého dílu. Premiéra Mefistofela 5. 3. 1868 v milánské La Scale však byla fiaskem. Po sedmi letech skladatel partituru podrobil důkladné revizi a radikálně ji zkrátil. Premiéra nové verze 4. 10. 1875 v Teatro Comunale v Bologni zaznamenala značný úspěch. Definitivní podobu dostal Mefistofeles v roce 1881 při svém nyní již triumfálním návratu do La Scaly.
V Praze byl Mefistofeles poprvé uveden v roce 1881 ve Stavovském divadle, inscenace byla v říjnu 1888 přenesena do Nového německého divadla (dnes Státní opera) pro jediné uvedení a znovu nasazena dvakrát v červnu 1897. V Národním divadle byl Mefistofeles poprvé uveden v roce 1885 a poté byl nově nastudován v letech 1936 a 1942 s legendárním basistou Vilémem Zítkem v titulní roli. Současného hudebního nastudování Boitovy opery se ujal host světových operních scén včetně Metropolitní opery, italský dirigent Marco Guidarini.

Opera je nastudována v italštině. V představení jsou použity české a anglické titulky.

Přibližná délka představení včetně přestávek: 3 hodiny a 10 minut, dvě přestávky po 20 minutách.

Orchestr a sbor SO, chlapecký sbor Pueri gaudentes (sbormistryně Zdena Součková) a balet (externí spolupráce). Od 1.2.2018 hráno v Národním divadle kvůli rekonstrukci Státní opery.