Narozen v Přerově, zemřel v Táboře. Gymnaziální studia v Jindřichově Hradci přerušil v sextě a v roce 1893 odešel k otci, tehdy řediteli Divadla a Arény u Deutschů v Libni, kde pracoval jako nápověda a technický pracovník. Školil se přitom soukromě u J. Šmahy. Praktické herecké zkušenosti získával pak po sedm let u řady divadelních společností, např. v roce 1893 u S. Kokoškové, v roce 1895 u A. Dobrovolného, dále u V. Choděry, v roce 1900 u K. Štětky, L. Chmelenského, J. Drobného, J. Hanuše. Na dvě sezony 1904–1906 přišel do divadla v Plzni, odkud byl zásluhou režiséra J. Kvapila angažován k Národnímu divadlu (1906–1925). Zde působil jako herec i režisér a po Kvapilově odchodu převzal vedení Činohry ND (1919–1921).

Po nástupu K. H. Hilara se této funkce vzdal a pro neshody s Hilarem nakonec v roce 1925 z ND odešel. Věnoval se pak cele pedagogické činnosti (lektor řečnictví na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1926–1934 a profesor herectví na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha v letech 1919–1927). Od roku 1927 se uplatnil v Čs. rozhlase, kde pracoval zprvu jako tajemník programového oddělení, pak režisér a od roku 1932 jako šéfrežisér. Do důchodu odešel v roce 1939. V roce 1944 se stal na krátký čas ředitelem Divadla práce, přejmenovaného po osvobození v roce 1945 na Revoluční scénu (v Komorním divadle). Po jejím zrušení nastoupil v roce 1945 jako umělecký ředitel a šéf činohry v Českých Budějovicích, kde působil do roku 1950. Napsal knihu Řečnictví v teorii i praxi (1934), režíroval i hrál s ochotníky v různých jihočeských městech.

Syn herce a divadelního ředitele Jana Hurta, bratr herce, divadelního ředitele a výtvarníka Josefa Hurta, manžel zpěvačky Vlasty Loukotkové.