Sbormistr. Po absolutoriu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy vystudoval obor dirigování na Akademii múzických umění. Obor řízení sboru na Hudební fakultě tehdy vyučoval Jan Kühn, který Milana Malého přivedl k Českému pěveckému sboru. Odtud vedla přímá cesta do Národního divadla, kde začal pracovat jako sbormistr v roce 1956. Citově nejbližší mu byla česká hudba, především dílo Smetany, Dvořáka, Janáčka, Foerstra, Fibicha a Martinů, ale nesmírně si vážil i kompozic soudobých. Jeho vztah k české sborové tvorbě dokládá i pětadvacetiletá činnost v Pěveckém sboru Českého rozhlasu.

Jeho sbormistrovské umění bylo vysoce ceněno i v zahraničí – třicet let působil jako sbormistr na operních festivalech v Bayreuthu, kde spolupracoval s takovými veličinami, jako jsou J. Levin, D. Barenboim, P. Domingo. Ovšem patřil ke generaci, která vždy dávala přednost interpretaci české hudby v českém prostředí. Od svého nástupu do Národního divadla nastudoval sborové party téměř všech operních premiér; zvláště v inscenacích smetanovských, dvořákovských a janáčkovských byl naprosto nezastupitelný. I po svém odchodu do důchodu (k 31. 12. 2001) pokračoval ve spolupráci s operou Národního divadla až do své smrti.