Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Rozená Nosková. Vyrůstala – spolu se svou sestrou, pozdější spisovatelkou Helenou Malířovou – v rodině magistrátního úředníka J. Noska, který byl literárně činný v 60. letech 19. století. Po hereckém školení u O. Sklenářové-Malé a pěvecké přípravě hrála jako ochotnice s různými pražskými soubory. S častými pohostinskými hrami u ochotníků se rozloučila až v roce 1944 v Náchodě.
V letech 1904–1907 byla angažována do slovinského Národního divadla v Lublani a o divadelních prázdninách hrávala v Praze v předměstských divadlech. Od roku 1907 byla členkou Národního divadla. Hrála zde až do svého onemocnění v roce 1948 a do důchodu odešla 31. 8. 1955. Před rokem 1918 příležitostně působila i v literárních kabaretech (U medvídků, karnevaly divadelních umělců na Žofíně), pro něž napsala i zkomponovala několik šansonů (např. Svatební cesta). Nejlepší z nich vydala knižně.
V roce 1915 se poprvé objevila ve filmu (Ahasver). Znovu se k filmu vrátila až za jeho zvukové éry a rozvíjela v něm divadlem vybroušenou galerii matek, babiček a tetiček (Kvočna, Konečně sami, Tetička, Paličova dcera, Léto aj.). Namluvila také komentář k Trnkovu filmu Staré pověsti české (1953). Od 20. let spolupracovala s rozhlasem, kde se vypracovala k mistrovství v uměleckém čtení. Její rozhlasové práce byly za nacistické okupace přijímány jako obrana a oslava českého jazyka. Vrcholným projevem byla desetidílná četba Babičky Boženy Němcové, Jiráskových děl U nás, Filozofské historie aj. Často se obracela k dětem a k mládeži (četba pohádek B. Němcové, H. CH. Andersena aj.), přistupovala k nim jako k náročným partnerům. Řada jejích divadelních statí je rozptýlena po časopisech. Redigovala (spolu s B. Paškovou) vzpomínkový sborník H. Malířové (Jeden život, 1948), je autorkou autobiografické knihy Jak šel život.
Žena malíře Františka Naskeho, který výtvarně zachytil její herecké dílo. Pohřbena je v Praze v Urnovém háji krematoria Strašnice (STU 9, 4358).