Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Během studií na gymnáziu (maturovala v roce 1911) se soukromě připravovala na hereckou dráhu nejprve u O. Sklenářové, od roku 1912 u L. Dostalové a poté u M. Hübnerové. Zpívat se učila u barytonisty V. Viktorina. Divadlo začala hrát s pražskými ochotníky – mj. v souborech Volné divadlo a Divadlo umění.

Na profesionální scéně vystoupila poprvé jako host v lednu 1912 v Plzni v titulní roli Kvapilovy Princezny Pampelišky. Nabídku ředitele V. Budila na stálé angažmá však odmítla a účinkovala ještě rok jako host v různých divadlech na českém venkově. K pohostinským hrám v Národním divadle byla pozvána koncem roku 1912. V ND působila od prosince 1913 do roku 1960, s výjimkou let 1942–1945, kdy se musela podle nacistických rasových zákonů vzdát kvůli manželovi divadelní činnosti.

V letech 1946–1949 vyučovala herectví na Konzervatoři Praha. Po 1. světové válce ji v roce 1919 ke spolupráci vyzvali umělci z kabaretu Červená sedma. Ředitelství ND však svým členům hrát na jiných pražských scénách přísně zakazovalo, a tak mohla účinkovat v Červené sedmě pouze jako zpěvačka. Spolupráce s Červenou sedmou trvala jen půldruhého roku, ale zkušenosti zde získané využila i na jevišti ND v mnoha rolích bulvárního repertoáru, v nichž projevovala schopnost balancovat na hranici mezi uměním a kýčem.

Za své výkony ve francouzských hrách byla v roce 1935 jmenována dopisující členkou Francouzského literárního a uměleckého institutu, téhož roku členkou španělské Akademie pro vědu a umění a v roce 1936 získal titul L'officier de l'Academie Francaise – Důstojník francouzské akademie. Dalším nečinoherním žánrem, ve kterém se uplatnila mnohostrannost jejího hereckého umění, byla pantomima. Nejprve v roce 1922 v ND a poté v roce 1923 ve Státní opeře v Berlíně vytvořila hlavní ženskou postavu v Legendě o Josefovi od R. Strausse. Jejího partnera tančil vynikající ruský tanečník Saša Leontějev a nastudovaná role Ženy Putifarovy byla záskokem za německou herečku Lidu Salmonovou.

Filmových rolí vytvořila velmi málo, tři z nich byly ještě v němém filmu, první již v roce 1914 v Konci milování. Mnohem více se její herectví uplatnilo v rozhlase, zejména pro vynikající kulturu řeči.

Dcera spisovatele, novináře a divadelního kritika Rudolfa Kronbauera, neteř herečky Karly Wellsové a zpěvačky Anny Kettnerové.