Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Divadlu se začal věnovat ochotnicky již během studií na střední škole a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou navštěvoval do roku 1910. Zároveň se školil v herectví u člena Národního divadla R. Schlaghammera. Od února 1910 působil jako herec v dramatickém odboru spolku Akademikové vinohradští, v dubnu 1911 spolu s jádrem tohoto souboru, režisérem P. Nerim (vl. jm. P. Kropáček), výtvarníkem L. Machoněm ad., založil ve Švandově Intimním divadle na Smíchově tzv. Lyrické divadlo. Přestože je od počátku spoluřídil, začal se jako herec i jako dramaturg, režisér a výtvarník rozsáhleji uplatňovat, až když se v roce 1912 tato průbojná scéna, polemicky zaměřená proti reprodukčnímu slohu ND, přeměnila v tzv. Divadlo Umění.

V roce 1914 přijal angažmá v Intimním divadle, kde se v postavení tajemníka a režiséra, ve skutečnosti uměleckého šéfa, snažil do repertoáru prosazovat umělecky náročná díla toho typu, jaký pěstovala zmíněná studia. Na základě dosažených výsledků byl od 1. 10. 1919 angažován jako režisér do Činohry Národního divadla a působil zde – také v opeře – do 1. 10. 1955, kdy byl pensionován. V letech 1955–1957 vedl jako ředitel Divadlo Jiřího Wolkra.

Organizátorský talent uplatnil také v činnosti veřejné a politické, směřující zejména ke zlepšení existenčních podmínek českého herectva a k vydání nového divadelního zákona. Od roku 1920 stál v čele Organizace českého herectva, později byl po léta předsedou Svazu českého herectva. Z titulu této funkce zajišťoval organizačně i časopis Divadlo a již v roce 1920 jej pozvedl nad úroveň pouhého věstníku. Do tohoto časopisu a řady jiných psal též úvahové a polemické články o divadle. Jeho publicistické projevy však mají většinou jen dobovou hodnotu. Kromě toho rozvíjel lidovýchovnou činnost v tzv. Dělnické akademii a režijně nastudoval slavnostní scény na třech tzv. Dělnických olympiádách.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (Slavín).