Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Maturovala na reálném gymnáziu a v letech 1919–1922 navštěvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Učila se zpívat v pěvecké škole H. Vetterové. Atmosféra školy ji vedla k hledání vlastní umělecké cesty, kterou nalézala v recitaci poezie, neboť více než zpěv ji přitahovala činohra. Do Národního divadla byla přijata v sezoně 1922/1923 jako elévka, záhy však odešla pro nedostatek uměleckých příležitostí do Švandova divadla, kde hrála v letech 1923–1928. Do ND se pak vrátila jako zkušená herečka. Působila zde v letech 1928–1951 a v letech 1954–1961.
Za nacistické okupace byla pro svou činnost v KSČ a spolupráci s J. Fučíkem vězněna (12. 5.–8. 12. 1942) na Pankráci a v Terezíně. Již od roku 1945 spolupracovala s dramatickým oddělením Konzervatoře Praha, kde vyučovala přednes melodramu. V letech 1951–1954, kdy nebyla ve svazku ND, a v letech 1961–1968 se zcela soustředila na výuku herectví na Divadelní fakultě AMU.
Již před válkou se věnovala veřejné činnosti. Po návratu z koncentračního tábora v Terezíně začala také pracovat publicisticky. Uveřejnila své vzpomínky na J. Fučíka, manifest obrody divadelního zákulisí i své praktické zkušenosti ze Stanislavského teorie herecké práce.