Narozen v Plzni, zemřel v Praze. Syn vojenského hudebníka a kapelníka prožil dětství v Linci a zejména ve Vídni, kde navštěvoval německou školu. Po návratu do Plzně studoval německou reálku, kterou nedokončil, protože roku 1893 odešel k divadlu. Byl členem divadelních společností: Zöllnerovy (1893, 1899–1907), J. Muška (1893), V. Žákovského (1893), A. Frýdy (1893, 1895–1896, 1896–1897), V. Sieberta-Mělnického (1894), R. Příbramského (1895), L. Chmelenského (1896), V. Spurného (1897), A. Chlumského (1897), J. Drobného (1898) a A. Muška (1898–1899). Pro svůj vývoj považoval za nejvýznamnější pobyt ve společnosti Frýdově. Nejdéle působil u Zöllnerů (dcera F. Zöllnera Eliška se stala jeho první ženou), kde hrál převážně v operetě a ve veselohrách.

V letech 1907–1913 byl angažován v Plzni, 1913–1922 v Divadle na Vinohradech jako herec a režisér. Po odchodu K. H. Hilara krátce zastupoval šéfa činohry. V letech 1922–1953 působil v Národním divadle (po penzionování 1940 hrál jako stálý host, reangažován 1945). V ND pracoval i jako režisér. Za Pražského povstání 1945 byl pověřen správou Činohry ND a brzy na to byl jmenován ředitelem ND (1945–1949), v roce 1949 byl pověřen funkcí čestného intendanta státních divadel.

V zahraničí hostoval v Lublani (1922, 1929) a ve Varšavě (1930). Patřil k poslední české generaci, která se soustřeďovala k divadlu. Ve filmu se uplatňoval málo (např. Zlatý klíček, Na sluneční straně, Bílá nemoc, Naši furianti, Cech panen kutnohorských). Příležitostně hrál i recitoval v rozhlase (J. Neruda, K. J. Erben).

Otec herce Václava Vydry (nar. 1902), dědeček herce Václava Vydry (nar. 1956), tchán herečky ND Dany Medřické. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (7, 14).